Koho uvidí Bush v Praze

Americký prezident George Bush měl z návštěvy Bratislavy v únoru 2005 díky organizátorům jeho programu skvělý dojem. Hermeticky uzavřené Hviezdoslavovo náměstí mu poskytlo dobrou kulisu pro projev o svobodě, nenápadní muži v civilu hladce řešili protesty těch několika odvážlivců, kteří jakýmsi zázrakem sehnali vstupenky na náměstí a ještě si troufli vytáhnout kus papíru s protibushovským heslem. Pár českých demonstrantů slovenská policie vyhostila za hranice a byl klid.

Jenže to bylo před dvěma roky a Praha, kam Bush za týden přijede, není Bratislava. Má příliš velká náměstí, příliš aktivní komunisty a jiné antiamerikanisty a také problém jménem radary. Za ty dva roky se toho také hodně změnilo, tehdy byla v kurzu Ukrajina a Libanon jako zářný příklad demokracie a svobody na vítězném postupu, dnes na budoucnost těchto států nikdo nevsadí ani zlámanou grešli.

Jenže pokud v zápase o mediální obraz Prahy, který poletí do celého světa, zvítězí antiameričtí demonstranti, bude to stejně trapné jako když se před dvěma roky ukazovala Bratislava jako město ležící Bushovi u nohou. A je pravděpodobné, že k tomu dojde, protože tak se dnes projevuje touha po jednoduchosti.

Ztotožnit svůj osobní postoj k Bushovi se svým názorem na radary v Brdech je však nejen projevem touhy po jednoduchosti, je to projevem hlouposti. Myšlenka protiraketové obrany je totiž i z amerického hlediska něco úplně jiného než invaze do Iráku a v jistém smyslu její rozumnou alternativou. Pokud by ten systém fungoval, bude mít Amerika i Evropa mnohem silnější politickou a vojenskou pozici vůči Íránu, o jehož schopnosti vyvinout jaderné hlavice do několika let už dnes není pochyb. Stručně řečeno, díky tomu systému bude o jeden důvod pro válku méně.

Prezident Bush je však, bohužel, se svou nesnesitelnou vášní pro ideologii ideálním terčem nenávisti všech dalších ideologů, ty české nevyjímaje. V mnoha mozcích vítězí touha po jednoduchém vidění světa, jenž ostatně právě Bush s takovou razancí prosazuje. Jistě, je to i jeho vina, že odpůrci války v Iráku či ochránci přírody se najednou ocitají v jednom pytli s komunisty a třeba i ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Pojí je neláska a v horším případě nenávist k Bushovi.

Je velmi těžké vyhrabávat se neustále z tohoto pytle a proto asi velmi nepravděpodobné, že se v Praze mezi demonstranty objeví nějaký odvážlivec s transparentem: „Jsem proti Bushovi, ale za radary v Česku!“

Takový demonstrant by musel mít tolik odvahy, co britský filozof a historik Tony Judt, který v sobotu v polské Gazetě Wyborcza sice zopakoval výtku svým kamarádům Václavovi Havlovi a Adamovi Michnikovi, že svou podporou invaze v Iráku dělali Bushovi „užitečné idioty“, ale současně on sám čelí výtce, že dělá „užitečného idiota“ antisemitům, když jako intelektuál židovského původu tvrdě kritizuje Izrael a jeho lobby ve Washingtonu. Judt se z jednoho ideologického pytle, kam ho neustále někdo strká, vyhrabává statečně a ptá se: „To když nějaký hlupák řekne, že Země je kulatá a celá z čokolády, mám já kvůli němu přestat tvrdit, že Země je kulatá?“

Popravdě řečeno, je úplně jedno, jaký bude mít prezident Bush z Prahy dojem. Možná mu česká vláda připraví podobný skleníkový efekt, v jakém se ohřál před dvěma roky v Bratislavě, takže na vlastní oči neuvidí jediného demonstranta. Není však celkem jedno, jaký dojem budeme mít z jeho návštěvy my. Vidět masovou hloupost protiamerických demonstrací, všechny jak z jednoho pytle, nebude nic příjemného.