Vstup na burzu udělal ze Strnada nejbohatšího Čecha. Pak přišly potíže

Vstupy na burzovní parket, tedy uvedení akcií společnosti na trh, mají pro neznalé pozorovatele možná až bizarní podobu. Několik lidí ve formálním oblečením, s výrazy na pomezí nervozity a radosti stojí na malém pódiu, kde kromě nich není nic jiného než gong, na který musí ve správný moment udeřit zakladatel společnosti a odstartovat tak milník v historii svého podnikání. Burzovní gong, jakkoli hlasitý, však samozřejmě není sám o sobě zárukou dalšího bezproblémového podnikatelského vývoje.

Přesně to poznal i Michal Strnad, majitel zbrojařské skupiny CSG, který se po vstupu na akciový trh letos v lednu stal novým „nejbohatším Čechem“, přesněji řečeno vlastníkem nejhodnotnějšího majetku. Už tehdy ovšem na tváři některých lidí kolem CSG šly při bližším studiu odtušit určité obavy z toho, co se po úderu na gong začne odehrávat. A jak ukázaly další měsíce, obezřetnost byla namístě.

Být na burze a nabídnout komukoli ke koupi podíl ve své společnosti je velký krok, zájem veřejnosti tím okamžikem výrazně vzroste – a to i ze strany světových investorů a médií, protože jakákoli informace o firmě na burze je „kurzotvorná“, má nebo může mít vliv na cenu akcií, na kterých mohou akcionáři vydělat i prodělat. A osm měsíců dosavadní burzovní kariéry Strnadova zbrojařského impéria je dobrým příkladem, jak to celé funguje.

Políček na citlivé místo