Řeší Babiš sucho jako premiér, nebo šéf agrobyznysu? Mělo by se o tom víc mluvit

Jedním z nejoblíbenějších politických klišé posledních dnů je průpovídka, že sucho není ani vládní, ani opoziční, sucho je všech - proto by se nad ním měli i politici přestat hádat a dělat, co se dělat má. Ve skutečnosti je ovšem rekordní sucho, jež nyní v Evropě vidíme, mimo jiné i výsostně politický problém, v jehož řešení by měly strany normálně soupeřit a zvýšit tak šanci svých „zákazníků“, tedy veřejnosti, že se něco zlepší. 

Andrej Babiš politickou stránku sucha zjevně chápe, i když po svém. Krátce před víkendem uprostřed třicítek mu asi došlo, že „sucho“ je téma, před nímž se nedá utéct ani na ten nejzapadlejší řecký ostrov. Takže se rozhodl svolat (a nechal to natočit kamerami) takzvanou Národní koalici boje proti suchu - a to tak tak rychle, že nestihl z dovolené přijet její podstatný člen, ministr životního prostředí. 

Fakticky to ničemu nevadilo, snad kromě motoristické sebeprezentace, protože takhle narychlo se stejně nedá s tak silným a pomalu uzrávajícím problémem nic dělat. Vláda měla situaci předvídat, stačilo trochu poslouchat hydrology a svolat ono „národní“ těleso hned po vzniku kabinetu stejně jak noví, do kanceláří ještě ani netrefící ministři burcovali proti green dealu a „zeleným fanatikům“. Odborné a intelektuální kapacity typu Babiše, Havlíčka, Turka či Červeného bohužel nedomyslely, že sucho jako evidentní dlouhodobý problém posledních let i úsilí EU snižovat emise spolu nějak souvisejí.