Pozice malých zemí oslabila

Gideon Rachman napsal pozoruhodný text pro Financial Times, ve kterém upozorňuje na to, že jedním z důsledků krize je oslabení role malých a menších států.

Zatímco před pár lety psal tentýž komentátor o tom, že nastává jakýsi zlatý věk malých států, nyní musí konstatovat opak: Island, Irsko a Baltské státy jsou nejvíce postiženy krizí.

Zatímco dříve směřovaly do těchto států z finančních center Evropy masivní půjčky, nyní je například Island po ekonomickém kolapsu tvrdě tlačen k tomu, aby splatil Britům a Holanďanům vše, co jim dluží. Čili: žádné odpustky a rozmazlování, jen proto, že je někdo dojemně a roztomile malý.

Pobaltské státy si musí půjčovat u MMF, Evropská Unie přiznává, že na sanaci jejich financí nestačí nebo nechce stačit.

Ještě před pár lety to vypadalo, že malé otevřené státy jako Nový Zéland, Pobaltí, Chile, Irsko, Slovensko, jsou miláčky globalizace. Dokázaly využít otevřeného obchodu, investice a globálního pořádku garantovaného Spojenými státy.

Nyní to vypadá trochu naopak: mnohé malé otevřené ekonomiky vypadají jako lodičky na rozbouřeném moři (Joseph Stiglitz).

Jedním z důsledků krize je jednoznačné posílení skupiny G-20, což je uskupení velkých států.

Nejde ale jen o to, co souvisí s finanční či ekonomickou krizí. Takové Švýcarsko, jako další malý stát, je vystaveno tvrdému tlaku a de facto směřuje k tomu, že přestane fungovat jako ráj bankovního tajemství.

A mění se i geopolitika. Spojené státy se přestaly spoléhat na malé státy ve věci protiraketové obrany (Česká republika) a USA vůbec prokazují menší ochotu nasazovat krk pro malé, utiskované národy (Obama se odmítl setkat s Dalajlámou).

Nic samozřejmě neplatí absolutně (a to ostatně Rachman netvrdí a ani mu o to nejde). Skandinávské státy jsou také malé a s krizí se vypořádávají lépe, než leckdo jiný, tedy pokud Švédsko neutrpí šok způsobený kolapsem Lotyšska.

Holandsko a Rakousko - tedy malé státy - hodně utrpěly expozicí vlastního bankovního sektoru do rizikových oblastí a rizikových produktů, ale jinak přestály krizi opět relativně dobře.

Mluví-li Rachman o raketové obraně, pak je třeba zdůraznit, že ji Spojené státy zrušily i Polsku, které je velkým státem. Na druhou stranu: pokud nyní Polsko skutečně cosi získá z nového konceptu protiraketové obrany (na rozdíl od České republiky), bude to částečně proto, že Polsko je velký stát, tudíž důležitější spojenec USA. To Rachmanovu teorii potvzuje. Na druhé straně si za leccos mohou Češi sami, protože jejich podpora americkým instalacím je slabá a jejich zahraniční politika nečitelná.

Porovnáme-li to, jak si stojí polská (velká) ekonomika ve srovnání se slovenskou nebo českou, pak stojí za povšimnutí, že polská ekonomika přestála globální krizi bez poklesu HDP, ale pouze se zpomaleným růstem.

Možná Čechům do budoucna pomůže, když se přestanou konečně považovat za malé, ale začnou si myslet, že jsou střední: je nás víc než Finů, Rakušanů, Švédů, Norů, Dánů, Portugalců, Belgičanů apod.