Umí Babiš řídit stát? Nejlepší odpověď nabízí covid
Příběh šéfa, který volá brzy ráno a trvá si na svém
Během covidu jste zavřeli na dva roky školy a poškodili jste nenávratně jednu generaci,“ říká starší dáma do mikrofonu a rozhazuje vzrušeně rukama. Představuje se jako zdravotní sestra na penzi a je jednou z desítek lidí, kteří se v polovině srpna přišli v Červených Janovicích kousek od Kutné Hory podívat na bleskový mítink Andreje Babiše. Favorit voleb měl krátkou řeč o tom, jak „Ukrajince, kteří tady neplatí daně a nepracují“ pošle domů. Pak došlo na otázky z publika, focení, podpisy a po půl hodině míří politik zase dál.
Otázky a odpovědi se chvíli zasekly na covidu. „Vážená pani, Prymula to zavřel,“ odpovídá Babiš s odkazem na známého epidemiologa. „My jsme dvacet čtyři sedm bojovali a zachraňovali životy, to se dá všechno dokázat. Takže děkujeme, že jste přišla narušovat náš mítink, a mějte se fajn.“
O kus dál přihlíží výměně názorů Ilona Jahodová se svým dospělým synem Kryštofem. „Asi chudák dělal, co mohl,“ říká o Babišově managementu během covidu. A nebyla chyba, že chtěl všechno dělat sám, třeba shánět roušky? „No, když byli všichni kolem neschopní, tak to asi musel dělat on,“ krčí rameny a syn ji doplňuje: „Byla tam nepřipravenost, ale mně připadá, že všechny naše vlády jsou nepřipravené. Že náš stát hodně věcí podceňuje. A že spoléháme na to, že nám pomůže někdo jiný, třeba Evropská unie.“


Manželé Miluše a Libor Sojkovi se také na Babišovu návštěvu dívají zpovzdálí. Před čtyřmi lety volili ANO, letos si prý nedokážou vybrat, ale pro Babiše asi hlasovat nebudou. „Nemůžu snést to jeho vystupování, jak se rozohňuje a plácá nesmysly,“ říká paní Miluše a dodává, že jí nesedí ani Fiala. Na otázku, jak se předseda ANO předvedl jako krizový manažer během pandemie, chvíli váhá s odpovědí: „Já myslím, že se v tom plácal, jako by se v tom plácali jiní.“
Babiš a jeho asistent
Faktem je, že právě teď po premiérském křesle už podruhé sahá člověk, jemuž osud postavil do cesty úkol, který měl být pro něj coby šéfa největší tuzemské firmy jako šitý na míru: krizové řízení státu během pandemie. Co nám tím o své premiérské kompetentnosti vlastně prozradil? Asi nejlepší lekcí byl hned rozjezd na jaře 2020.
Začalo to přetahováním s Babišovým zástupcem, vicepremiérem Janem Hamáčkem (ČSSD). Ten měl jako ministr vnitra pod sebou policii i hasiče a čekalo se, že se ujme řízení krizového štábu. S tím Hamáček počítal a už 2. března (tedy dávno před lockdownem) přišel na jednání vlády s návrhem vyhlásit nouzový stav. V té době mělo Česko první tři nakažené lidi a z ciziny přicházely zprávy o rychlém šíření nemoci.
Nouzový stav měl státu umožnit přednostní nákup ochranných pomůcek tak, aby je neskupovali soukromníci a nehrozil nedostatek. Nouzový stav měl také umožnit povinnou registraci turistů vracejících se z lyžování v covidem již masivněji zasažené Itálii a zákaz hromadných akcí. Babiš však Hamáčka odmítl s tím, že „nemůžeme paralyzovat celý stát, protože pro to není nejmenší důvod“. Stejný názor měli tehdy i jiní politici, třeba Miroslav Kalousek z TOP 09. Ministr obrany Lubomír Metnar (ANO) dokonce Hamáčka obvinil, že „zneužívá situace k tomu, aby si dělal PR“.
O PR, tedy vlastní reklamu, zřejmě šlo, ovšem spíš u Babiše. Ten od začátku pandemie odmítal svolat Ústřední krizový štáb a mezi kritiky sílilo přesvědčení, že je to proto, aby nemusel jmenovat Hamáčka jeho předsedou, čímž by z něj učinil nejvýraznější tvář protipandemické strategie. Místo toho začal Babiš rozhodovat pomocí mimořádných schůzí vlády, kterým samozřejmě jako premiér předsedal a udržoval se v centru pozornosti. Jednotlivá opatření navíc Babiš řídil přes ministerstvo zdravotnictví, které vedl jeho spolustraník a bývalý asistent z ministerstva financí Adam Vojtěch.
Podobu této souhry mohli všichni sledovat během tiskové konference, kde Babiš před kamerami donutil Vojtěcha, aby prozradil jméno podřízené, která mu dala špatné informace o jednom případu údajné nákazy. „Nebuďte slušný, řekněte pravdu, kdo vám to řekl,“ tlačil Babiš na Vojtěcha v jedné z legendárních scén českého covidu. „Nejhorší je, že se takto ponižujícím způsobem chová Babiš ke všem politikům ANO,“ komentoval scénu bývalý člen ANO Pavel Telička.
V 7.15 u Babiše
Hamáčkova sázka na nouzový stav vycházela z přesvědčení, že brzy bude hůř. Vláda měla v té době zprávu, že v rizikové Itálii lyžuje 15 tisíc Čechů, kteří se brzy rozjedou domů.
Česká vláda se odhodlává zrušit Světový pohár v biatlonu na Vysočině, jiné masové akce však probíhají, třeba 8. března fotbalový zápas Sparta–Slavia před dvaceti tisíci diváky. O den dřív ovšem jinde v Praze usedá ředitel pojišťovny Direct Pavel Řehák k počítači a zkouší si vymodelovat, jak rychle se bude covidová nákaza v Česku šířit. Jak popisuje kniha Pandemie autorů Michala Kubala a Vojtěcha Gibiše, Řehák zadal do svého jednoduchého modelu počet nemocných a rychlost šíření. Nyní 26 osob, další víkend 430 atd. A za měsíc? Možná až 237 tisíc. Výsledek exponenciálního růstu ho zarazil a přemýšlel, jak celou věc ověřit. Další den zavolal svému známému, bývalému náměstkovi ministra zdravotnictví Pavlu Hroboňovi a čísla mu ukázal. Hroboň na nich nenašel zásadní chybu.
Řehák tedy postupuje dál a volá Hamáčkovi, jehož zná ze správní rady Aspen Institutu, a ptá se, jestli má k dispozici predikci vývoje pandemie. Hamáček odpovídá, že ne a že se po ní už dva týdny shání.
Další ráno se tedy oba scházejí na ministerstvu vnitra. Řehák ukazuje svá čísla a Hamáček ještě na ten samý den domlouvá sezení s ministrem zdravotnictví Vojtěchem. I ten se na Řehákova čísla dívá překvapeně a podle zmíněné knihy pouze prohodí, že „by to měl vidět Prymula“. Volají tedy náměstka ministra, který v té době funguje jako hlavní epidemiologická autorita státu. Roman Prymula krátce nato přichází a Řehák vysvětluje svoji číselnou řadu potřetí. Náměstek nedává nic najevo, ale potvrzuje, že zatím nic takového nemá. Vojtěch říká, že další den si musí Řeháka poslechnout celá vláda, hlavně však premiér Babiš, a s tím se skupina rozchází.
Vytiskněte mi to
Osmého března zveřejňuje Babiš na Facebooku svůj dlouhý popis toho, co zatím vláda dělá a jak dobře se situace vyvíjí. Mimo jiné si pochvaluje, že se mu daří držet nákazu pod kontrolou. „Ne jako v Německu, Francii a Španělsku, kde už nejsou schopni bránit nekontrolovatelnému přenosu. My se o to snažíme a daří se nám to,“ chválí se.
Desátého března ráno se to však komplikuje. Podle dohody míří Řehák v 7.15 na Úřad vlády, kde svoji varovnou prezentaci představuje právě premiérovi. „Toto není možný. Tomu já nevěřím,“ reagoval podle Gibiše a Kubala Babiš, aniž se na místě důkladněji rozebíralo proč.
Alespoň trochu však Řehák na Babiše zapůsobit musel. Ještě to odpoledne totiž vláda rozhoduje, že další den zavře školy. Babiš si také nechává vytisknout Řehákovu predikci na papír a každý den ráno si ji srovnává s reálnými počty nakažených. Po několika dnech vidí, že se předpověď naplňuje. Její zpřesněná podoba v té době říká, že pokud nepřijde omezení sociálních kontaktů, na konci března by mohlo být v Česku přes sto tisíc nakažených. Nemocnice přitom měly v té době dýchací přístroje pro pět tisíc pacientů.
Pak už se Babiš nechává přesvědčit, že je třeba v omezeních pokračovat. Vláda vyhlašuje dlouho odkládaný nouzový stav, zakazuje příjezdy cizinců z rizikových zemí, provoz restaurací omezuje do osmi večer a o dva dny později je nechává zavřít úplně. Zavírá i kluby, posilovny, veřejné knihovny, kina, divadla, galerie. Stopku dostávají i sportovní akce s účastí nad třicet osob. Šestnáctého dubna dochází k uzavření hranic.
Injekce i pro manžela
Babiš na otázky opakuje, že krizovým štábem je vláda. Ústavní soudce Jan Kudrna v Deníku upozorňuje, že v rámci práva je vše v pořádku, protože záleží jen na premiérovi, jak záchranné práce a rozhodovací procesy uspořádá.
Babiš dává jasně najevo, že chce řešit krizi jen s ministry ze své strany. Na jednání krizového štábu proto nezve kolegy z koaliční sociální demokracie včetně ministra zahraničí Tomáše Petříčka. Dominantní roli pak 23. března stvrzuje televizním projevem, kde oznamuje: „Beru na sebe plnou politickou odpovědnost.“ Také sděluje, že vláda pracuje nonstop, a děkuje „všem ženám, které šijí roušky“. A dodává: „Nebojte se. Jsme v tom společně a já jsem tu pro každého z vás kdykoli. Společně jsme se této krizi postavili a společně to určitě zvládneme. A vyjdeme z téhle krize ještě silnější a lepší jako lidé, i jako národ.“
Babiš rozdává čísla svého mobilu a rád řeší problémy sám a co nejrychleji. Přední český parazitolog a ředitel Biologického centra AV v Českých Budějovicích Libor Grubhoffer vzpomíná, jak mu Babiš jednou ráno zavolal a oznámil, že s ním zítra poletí jako odborník do Izraele, kde se měla dohadovat spolupráce na výrobě vakcíny. Grubhoffer namítl, že nemá čas, Babiš však trval na svém. „Byl tak direktivní, že jsem nebyl schopen to odmítnout,“ říká Grubhoffer.
V srpnu 2020 se Babiš na setkání evropských států ve Slovinsku chlubí před svými evropskými kolegy, že Česko je „best in covid“. Když ovšem ministr zdravotnictví před začátkem školního roku rozhodne, že děti budou kvůli zmírnění rizika sedět ve třídě v rouškách, Babiš prohlásí, že to není potřeba, a Vojtěchovo nařízení zruší. Brzy nato přichází rychlý nárůst nakažených a pád Česka mezi „nejhorší v covidu“.
Sedmého října činí denní nárůst více než pět tisíc případů, o týden později více než deset tisíc a o další týden více než patnáct tisíc. Po letním uvolnění dochází opět k zavírání škol a restaurací. V lednu 2021 přibývají u nás nakažení lidé nejrychleji na světě. Česku se však také daří rychle očkovat. Babiš jde při očkování příkladem, na rozdíl od slovenského premiéra nekoketuje s ruskými vakcínami a jeho vláda hlídá férovost očkování, když například dokázala vyhodit náměstkyni ministra zdravotnictví za to, že nechala mimo pořadí naočkovat svého manžela.
Nenechat ty věci ležet
„Když dělám krizový management, tak se snažím vytvořit mezi svými spolupracovníky co nejotevřenější atmosféru, aby se nebáli říct svoje nápady, navrhnout řešení, říkat věci, jak jsou,“ říká jihomoravský hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL). Andreje Babiše zažil v létě 2021 při řešení škod po tornádu a říká, že byl překvapen, jak jiný přístup má. „Když vchází do jednací místnosti, je cítit, že přichází autorita. Lidi se najednou chovají jinak, zmlknou, mají strach se projevit a čekají, co se bude dít. Nebo si někoho vyhlédl, třeba nějakého náměstka, a sprdnul ho před ostatními za věc, kterou přitom dotyčný ani nemohl ovlivnit.“
Ostatně nemusí zůstat u náměstků. Jeden z ministerských úředníků Respektu vyprávěl, jak několikrát zažil Babiše při tom, kdy jako premiér vulgárně křičel před jinými lidmi na své ministry, jak jsou neschopní. „Na jeho poradách je strach, lidi jsou zaražení, aby neřekli něco špatně,“ říká zmíněný muž.
Hlavní epidemiolog pražské nemocnice IKEM Petr Smejkal, jenž během covidu spolupracoval s vládou, k Babišově manažerskému stylu říká: „Má výborný tah na bránu. Jeho problém ale byl, že volal mnoha lidem a nedovedl si vybrat, na koho dát. Pak dal často na toho posledního, s kým mluvil. Nedal úplně na systém, ale na lidi, které potkal. Navíc příliš četl, co se píše v novinách. Ale když jsem měl příležitost s ním promluvit a logicky mu problém vysvětlil, tak byl schopen udělat cokoli, aby to vyřešil. Nenechal věci ležet.“
Smejkal je přitom přesvědčen, že právě systém je třeba posílit, a pak by z toho těžili i politici. „Je snadné Babiše vinit a říkat, že kolem sebe šířil chaos, ale on často neměl komu zavolat. Chyběla nám odborná instituce, kde by se spojil Státní zdravotní ústav s datovou bází Ústavu zdravotnických informací a statistiky, a která by byla jasnou autoritou a uměla jemu i veřejnosti dát doporučení. Babišovi radily desítky lidí, ale chyběla tady autorita pro jednotná doporučení. A on ji neměl šanci za krátkou dobu vytvořit.“
Podobný názor má i epidemiolog Rastislav Maďar, který s vládou také spolupracoval. „Pandemie ukázala, že potřebujeme silnou sjednocenou instituci zaměřenou na ochranu veřejného zdraví a podřízenou přímo vládě. Ne ministerstvu zdravotnictví, aby ji neovlivňovala změna ministra a její odborný názor aby nepřetlačil náměstek, jak se dělo za covidu.“ Český stát na takové posílení stále čeká, ovšem nakolik by s ním uměl právě Andrej Babiš spolupracovat, možná ukáže čas.
Všichni a povinně
Na konci roku 2021, kdy už se blížil konec Babišovy vlády, spadlo Česko spolu s Rakouskem, Slovenskem, Slovinskem a Chorvatskem mezi pět nejvíce postižených zemí. Andrej Babiš začal vážně zvažovat to, co později zásadně radikalizovalo politickou scénu v celé Evropě včetně Česka. A sice povinné očkování.
Ministr Adam Vojtěch k tomu v létě 2021 prohlásil: „Povinné očkování vyžaduje hlubší debatu. Je to velký krok, mělo by to být řešeno zákonem. V tuto chvíli to u nás na stole není, ale debata o povinném očkování se určitě povede.“
Před říjnovými volbami Babiš slíbil, že povinné očkování nebude, analytici to však viděli spíše jako snahu nepopudit si proti sobě radikální voliče. Jindy Babiš připustil, že pro některé skupiny by očkování povinné být mohlo. Vedly ho k tomu i zprávy z ciziny. Například Kanada zavedla povinné očkování pro zaměstnance veřejného sektoru. V Polsku bylo od srpna povinné očkování pro rizikové skupiny. V Itálii se musel nechat očkovat každý, kdo pracuje ve zdravotnictví. Velká Británie chystala od podzimu povinně naočkovat personál domovů pro seniory. Nejdále šlo Rakousko, které v listopadu zavedlo lockdown pro neočkované, kteří mohli pouze do práce, na nákup a k lékaři.
V listopadu už mělo Česko po volbách a bylo jasné, že Babiš končí. Covid ovšem neslábl a některé dny atakovaly hranici 15 tisíc nově odhalených případů. Tým AntiCovid, skupina osmadvaceti lékařů, epidemiologů a virologů, kterou dala dohromady koalice Spolu, přesto nedoporučil zpřísňovat restrikce ani neprosazovat celoplošné povinné očkování. „Povinné očkování není řešení, je to selhání systému a rozděluje společnost,“ prohlásil budoucí ministr zdravotnictví Vlastimil Válek. Policejní prezident Jan Švejdar přišel s varováním, že jeho „rezort“ opustí až deset tisíc lidí v případě, že by dosluhující vláda prosadila povinné očkování pro příslušníky policie.
Kromě vybraných profesí zvažoval kabinet v demisi i povinné očkování pro lidi nad šedesát let. „Bavíme se o kritické infrastruktuře, případně o zdravotnících a sociálních pracovnících. Uvidíme, možná že tam budou i další skupiny,“ řekl ministr Vojtěch. Premiér Babiš zmínil právě policisty, vojáky a hasiče a ujišťoval, že povinné očkování není v kolizi s ústavou.
Třicátého listopadu pak vláda v demisi skutečně rozhodla, že připraví povinné očkování lidí nad šedesát let, zdravotníků, lidí v sociálních službách, hasičů, policistů, vojáků nebo vězeňské služby, a to od března 2022.
Dochází k tomu přesto, že budoucí premiér Petr Fiala tvrdí, že jeho vláda nařízení zruší. „Podle odborníků je to cesta, jak zabránit zaplnění nemocnic. Ti, kterých se to bude týkat, musí být naočkováni do konce února,“ obhajoval končící ministr Adam Vojtěch svoje rozhodnutí. Ke zrušení pak došlo 21. ledna.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].