Časopis Mládenec už před sto lety varoval muže před proradnými ženami

Ženy jsou proradné, manipulativní a lstivé, je namístě jim nedůvěřovat. Než se trápit ve vztahu s ženou, které beztak nejde o blaho partnera a neumí ani vařit, to raději důstojná samota. Mimořádně nebezpečné jsou pak ženy, které opakovaně vyhledávají mužskou společnost, případně – hrůza! – mají vztahy s více muži najednou. Obecně všude, kde jsou ženy, to je „svět klamu, msty a jedu“.

Co nám to jen připomíná? Lze si velmi snadno představit, že takové věty zazněly v některém z mnoha podcastů tzv. manosféry – jak se říká on-line mizogynnímu prostředí, kde se řeší třeba právě záludnost ženského plemene. O aktuální podobě manosféry se stále intenzivněji debatuje i v Česku, mimo jiné také proto, že nás bezpečnostní složky upozorňují na to, že je to prostředí, které může mladé lidi (muže zejména) radikalizovat k různým účelům.

Panuje přesvědčení, že jde o nový fenomén poháněný sociálními sítěmi i probíhajícími společenskými změnami. Což je názor, který jsem sama dosud zastávala. Variace manosféry coby reakce na ženskou emancipaci ovšem existovaly i v minulosti. A nemyslím tím tradiční patriarchální uvažování, které ženám určuje jejich místo a trestá je za to, když projeví zájem se z něj vydat do světa. Protože v tomto rámci jsou ženy sice rovněž lstivé a proradné, jak nakonec stovky let hlásají křesťanští církevní otcové, ale je stále nutné se s nimi ženit a plodit děti.

V novinovém archivu, do kterého jsem se ponořila při přípravě speciálu Respektu o zapomenutých hrdinkách české/československé historie, který vyjde na podzim, jsem nicméně objevila obtýdeník z počátku 20. století, jenž je v naladění reagujícím na ženskou emancipaci, která už prý zachází příliš daleko, velmi podobný dnešním podcastům.