David Brooks: Čím nahradit pokroucené křesťanství, které dnes vládne Americe

Občas narazím v knize na pasáž, která na mě zapůsobí jako zjevení. Třeba tady: „O víře člověka vypovídá jeho život spíše než to, co si myslí a o Bohu říká.“ 

Je to pasáž z knihy Tomáše Halíka Odpoledne křesťanství. Halík je český sociolog, kněz a filozof. Když v Česku vládl komunismus, působil v podzemní církvi. Po roce 1989 byl blízkým přítelem a poradcem Václava Havla a obdivovatelem papeže Františka. Ona pasáž se mi líbí tím, jak Halík překračuje kategorie, které k popisování lidí běžně používáme. 

To je vzácnost. V dnešní době vám může zavolat průzkumník veřejného mínění nebo sociolog, položit vám několik povrchních otázek a zařadit vás do škatulky „věřící“ nebo „žádné (bez vyznání)“. A lidé, zdá se, to přijímají a podle těchto hrubých rozdělujících škatulí žijí. 

Jakmile lidi rozřadíte do kategorií, vybízíte je, aby historii vnímali jako konflikt s nulovým součtem mezi tou a onou skupinou. A skutečně: dnes žijeme v politické, kulturní a náboženské válce mezi dvěma zuboženými armádami.