Skupinové znásilnění jako součást kultury studentského bratrstva?

Už více než dva týdny hýbe nejen Spojenými státy případ z Cornellovy univerzity, kde měla skupina studentů hromadně znásilnit jednu ze studentek. Hlavní námitka proti tvrzení mladé ženy, která v polovině září zažalovala univerzitu za to, jak se ke kauze postavila, poukazovala na rozdíl v tom, jak události v průběhu času popisovala. Zatímco v civilní žalobě prohlašuje, že byla znásilněna, v původní výpovědi měla události vylíčit odlišně a o znásilnění nemělo padnout ani slovo. Jenže nové informace ukázaly, že to není přesný popis událostí – a odhalily závažné problémy v celém systému, v jakém se na amerických univerzitách řeší sexuální násilí.

Něco se stalo, ale nevím co

Klíčové informace o případu přinesl na začátku října deník The New York Times. Text vychází z více než tisíc stránek čítající dokumentace, která postupně vznikla v rámci vyšetřování univerzitních orgánů a která nabízí plastický obraz událostí. Osudný 19. říjen 2024 nezačal pro dvacetiletou ženu úplně dobře – ráno byla okradena a přišla o peněženku s doklady. Během odpoledne změnila původní plán zůstat na koleji a vyrazila do baru, kde jí prodali alkohol, přestože byla stále pod legální věkovou hranicí pro jeho nákup.

Když se pak druhý den ráno objevila zpět na koleji, její spolubydlící si podle svých výpovědí hned všimly, že se něco stalo. Jane (žena je označována jako Jane Doe, podle anglosaského termínu pro osobu, která zůstává v anonymitě) byla zjevně rozrušená, mluvila rychle a smála se. Obě mladé ženy řekly univerzitním vyšetřovatelům, že navzdory jejímu smíchu tušily, že se jí něco stalo. Také proto, že věděly o dívčině předchozí zkušenosti se sexuálním násilím a věděly, že podobné chování patří k reakcím na prožité trauma.