Nová města si vyhnanci postavili na bývalých nacistických zbrojních továrnách 

Okreska vede bavorsky malebnými vesnicemi a městečky se starými kostely, zdobenými radnicemi, malými náměstíčky, honosnými statky. V největším městě okresu ale nic z té stovky let vznikající nádhery není. Radnice sídlí v šedém kvádru z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Rodinné domky jsou většinou střídmé. Náměstí je bez okras a přísně funkční.  

Waldkraiburg, kde dnes žije 25 tisíc lidí, totiž vyrostl narychlo v chudých letech po druhé světové válce v areálu továrny na střelný prach, kterou ve zdejších lesích zřídili nacisté. Město založili, postavili a zprvu v něm výhradně žili jen vyhnanci, zhruba ze tří čtvrtin ze Sudet. Je jedním z pěti podobných „vyhnaneckých měst“ v Bavorsku, která v koncentrované podobě ukazují pokračování dějin českých Němců po jejich vyhnání z domova.   

Společně byli na nule 

Christa Zabelt tu bydlí od samého začátku, ačkoli směla zůstat doma v Kraslicích. „Rodiče coby antifašisté do odsunu nemuseli. Byli v sociální demokracii, henleinovští sousedé je léta šikanovali. Po válce čeští správci chtěli, aby v Kraslicích zůstali a pokračovali ve výrobě hudebních nástrojů,“ vzpomíná dnes 87letá žena na dobu, kdy jí bylo sedm. „Ale nechtěli. Viděli, že všichni ostatní musí pryč. Tak šli také.“