Divné počty mandátů

ODS, lidovci a zelení mají o tři a půl procenta hlasů více než levice, a přesto ani o mandát víc. Jak je to možné? Klíč k vysvětlení leží v minulosti.

Rozumíte volebním výsledkům? Pokud ne, nejste v tom sami. Na první pohled totiž nemají logiku. Na jedné straně ODS porazila sociální demokraty. Komunisti získali nečekaně málo. Zelení uspěli a spolu s lidovci zabodovali lépe než KSČM. Všechno se zdá jasné, jenže není. Sociální demokraté s komunisty stejně dají dohromady polovinu křesel. Jak je možné, že ODS, lidovci a zelení dostanou o tři a půl procenta více hlasů a přesto ani jeden mandát navíc? A jak je to s těmi zelenými? Jak je možné, že mají jen o necelé procento méně než lidovci a přesto dvakrát méně poslanců?

K vysvětlení je nutné vrátit se o osm let zpět. Tehdy po volbách v roce 1998 a podepsání opoziční smlouvy se Václav Klaus a Miloš Zeman dohodli na změně volebního systému. Chtěli vymazat malé strany a dělit si v budoucnu vládnutí jen mezi sebe. Ústavní soud se ale postavil proti tomu s argumentem, že pokud ústava počítá s volebním systémem poměrného zastoupení, není možné jej měnit na většinový.

Nakonec však došlo ke kompromisu: ke změně volebního zákona směrem k většinovému systému, ale pouze menší míře než bossové velkých stran očekávali. Se vznikem nových krajů se zmenšily volební obvody a tím přepočítávání hlasů mezi jednotlivé strany. Do lepší pozice se přece jen dostaly velké strany. To se teď vymstilo nejen zeleným, ale také ODS, které chybí dostatečně silný partner pro vládnutí.

Tenkrát v roce 1996

Pro lepší pochopení trocha teorie: nejčistší systém poměrného zastoupení bychom měli v případě, že by celá Česká republika byl jeden jediný volební obvod. Strany by pak sestavovaly kandidátky, které by měly dvě stě míst (stejně jako křesel ve sněmovně) a každá ze stran by pak dostala poměrný počet mandátů. Pokud tedy letos zelení získali 6,3 procent hlasů, obsadili by i 6,3% mandátů, tedy 12 nebo 13 křesel (záleželo by na konečném přepočtu hlasů). Komplikace pro malé strany nastává, pokud se počet volebních obvodů zvětšuje. Přesněji řečeno nic se neděle do chvíle, dokud počet volebních obvodů nepřesáhne jistou kritickou mez, za níž se začne zvyšovat tzv. práh volitelnosti pro daný obvod.

Ukažme si to na případě Česka. Při volbách 1996 získala Občanská demokratická aliance téměř přesně jako dnes zelení: 6,36 procent hlasů, přitom ale 13 mandátů, zatímco zelení teď jenom šest mandátů. Důvod? Tehdy mělo Česko osm volebních obvodů, na každý obvod tedy připadal dostatečný počet mandátů, aby si z každého z nich ODA ukousla svůj poměrný díl. Takže třeba na Západočeský kraj tehdy připadalo 17 mandátů, z nichž i slabá ODA získala jeden.

Po vzniku krajů a změně volebního zákona ale došlo k nenápadné, leč zásadní změně: Západočeský kraj se rozdělil na dvě části – Plzeňský a Karlovarský. První disponuje jedenácti mandáty, druhý dokonce jen pěti. Tím se zásadně zvyšuje práh volitelnosti v daném kraji. Pokud chce strana v Karlovarském kraji uspět, musí získat výrazně nad 10 procent hlasů, v Plzeňském lehce pod deset procent. (Jde o orientační čísla.) To se zeleným nepovedlo, v obou krajích tedy vyšla naprázdno. To samé i jinde. V bývalém Východočeském kraji, na který v roce 1996 připadalo 25 mandátů, získala ODA jednoho poslance. Nyní je kraj rozdělen na dva (Pardubický 10 mandátů, Hradecký 11 mandátů), práh volitelnosti se z pěti procent zvýšil na nějakých osm a zelení zůstali těsně pod ním. A lze pokračovat: na jižní Moravě vyhrála ODA před deseti lety 3 poslance, zelení letos jen jednoho. Vidět je to také na Libereckém kraji, kde letos zeleným nestačilo k postupu do sněmovny ani 10% získaných hlasů.

Poloviční hlas

Efekt zvýšení počtu volebních okrsků je tedy následující: strany těšně nad celkovou pěti procentní hranicí výrazně prodělávají. Strany mezi nějakými osmi a dvaceti procenty jako komunisti změnu nezaznamenají. A velké strany kolem třiceti procent a víc výrazně profitují.

Pokud tedy v roce 1996 získala ODA za 6,3% hlasů 13 mandátů, připadalo na jedno procento zhruba dva mandáty, stejně jako u ODS (za necelých 30% hlasů získali 68 mandátů). Voliči ODA tedy mohli mít pocit, že jejich hlas váží stejně jako hlas odevzdaný pro ODS.

Teď ale zelení získali za 6,3% hlasů pouze 6 mandátů. To znamená, že jedno procento přineslo necelý jeden mandát. U lidovců už je to ale téměř dvě křesla za jedno procento, u komunistů se jedno získané procento rovná rovné dvě křesla a u vítězné ODS dokonce 2,3 křesla. Suma sumárum hlas odevzdaný zeleným má méně než poloviční hodnotu oproti hlasu odevzdanému ODS.

Při této matematice jde samozřejmě o to, zda se strana dostane pod jistou kritickou úroveň, kde najednou hlas výrazně ztrácí na váze. A to se právě zeleným stalo. Lidovci mají jen necelé procento víc, přesto mají dvakrát více mandátů. Stačili se totiž namáčknout přes onu kritickou hodnotu. Zeleným se stal opak.

Prvoplánově viděno ODS sama o sobě na změně volebního zákona vydělala: při přepočtu podle roku 1996 by dnes měla o několik poslanců méně. Ovšem v situaci, kdy se pro sestavení vlády bez malých stran neobejde, tratí: viděno matematikou roku 1996 by teď ODS, lidovci a zelení měli pohodlnou většinu, Topolánek by balil kufry a stěhoval se do Kramářovy vily.