S Turkem přišla nová éra rasismu. Nebezpečnější než ta okamurovská

V uplynulých dnech šokovaly Česko rasistické příspěvky, které měl údajně zveřejnit na svém Facebooku zvolený poslanec, čestný prezident Motoristů sobě a nominant na ministra zahraničí Filip Turek. V ukázkách publikovaných Deníkem N, byly šokující projevy radosti nad pokusem upálit dvouletou Natálii, nad muslimskými oběťmi střelby v Christchurchi nebo nadávky bývalému prezidentu Baracku Obamovi. 

Zdá se, že červenou linií je pro českou veřejnost  právě zlehčování žhářského útoku ve Vítkově, zřejmě  proto, jak brutální byl a že při něm téměř zemřelo dítě. Rasismus a příchylnost k nacismu, která je z Turkových příspěvků patrná, si však zaslouží pozornost i proto, že mohou znamenat jemnou, ale zásadní proměnu v projevech nenávisti na naší politické scéně.

Donedávna jsme měli zkušenost zejména s rasismem Tomia Okamury, který strašil své voliče neexistujícími „chirurgy z dovozu“, paranoidními prohlášeními o nájezdu migrantů, který se nikdy nekonal, a kulturně vzdáleným islámem. Šéf SPD zkrátka spoléhal a nadále spoléhá na odpor lidí vůči jinakosti pramenící hlavně ze strachu z neznámého nebo z potřeby najít viníka svých problémů.

Elektorát SPD většinově nejspíš necítí nenávist „z principu“, jinak by ani nesnesli předsedu strany, který je polovičním Japoncem. Typicky půjde pravděpodobně o lidi, kteří sice vnímají svět skrze stereotypy, ale stačí mít maminku z Moravy jako Okamura, mluvit obstojnou češtinou nebo mít „slušnou práci“, a nenávist je zapomenuta.