Svoboda na papíře, kterou nemůžete zažít, je k ničemu

Všichni jsou teoreticky svobodní, ale fakticky jsou někteří svobodnější, a jiní naopak naprosto nesvobodní. Zní to podobně jako slavný citát z Farmy zvířat a také to má k Orwellovu podobenství blízko. S jedním velkým rozdílem. Slavná albánsko-britská politoložka a filozofka Lea Ypi v něm nemluví o Sovětském svazu v éře stalinismu, ale o kapitalismu. A říká o něm, že nenabízí jednu svobodu, ale že v něm svobody užívá každý jinak podle toho, jak je materiálně zabezpečený. 

„Odmítám srovnávat, co je lepší a horší, jestli komunismus, nebo kapitalismus, to není podstatná ani zajímavá otázka,“ vysvětluje Lea Ypi svůj přístup. Jak komunismus, tak kapitalismus jsou podle ní především pokusy o uskutečnění odvěkého lidského snu o svobodě. Oba mají svá pravidla a svá omezení. A oba umějí tragicky (a někdy komicky) selhávat.

Obecná kritika kapitalismu by z ní ještě neudělala jednu z nejžádanějších intelektuálních figur poslední doby. Za to vděčí schopnosti vysvětlovat toto téma konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě – a to i před publikem, které si nemyslí, že kritizovat podstatu kapitalismu je namístě.

Dlouho se to pojilo s tím, že díky svému původu byla hlasem zhrzené východní Evropy ve vztahu k vyspělejší části kontinentu a jejímu povýšenému přesvědčení o bezchybném a univerzálním západním modelu. Dnes je pozice Ley Ypi všestrannější: snaží se najít odpověď na aktuální celosvětové vzedmutí protestních voličů a politiků, kteří s jejich vztekem umějí pracovat. „Pozorovat a popisovat problémy mi nestačí, je potřeba nabízet cestu k řešení,“ říká.