Respekt na cestě s lídry Alternativy pro Německo

Školy ze stožárů stahují duhové vlajky LGBT+ hnutí a na jejich místě vyvěšují černo-červeno-zlatou zástavu Německa. Občané s nadšením sledují letadlo s nápisem „Remigrace“, které odváží 432 afghánských zločinců zpět do říše Tálibánu. Do Magdeburku na přátelský zápas přilétá ruský tým, na tribunách vlají německé a ruské trikolory. „Vždycky jsem byl pro družbu,“ říká německý fotbalista při stisku ruky ruskému soupeři. Obraz německých měst je opět více domorodý, s prodejnami řízků, obchody pojmenovanými například „Císař Otto“ a samozřejmě se spoustou německých vlajek. Černošští uprchlíci ve vybrakovaném domě pokuřují vodní dýmku a říkají si, že je tohle Německo nudí a je čas se vrátit do Afriky. Sedí pak na ulici na kufrech, zatímco do někdejšího azylového domu se stěhují bělošské německé rodiny. Hlavní hrdina celého příběhu odjíždí na modrém východoněmeckém mopedu s vlajkou v ruce vstříc západu slunce.

Tyto obrazy pocházejí z komiksu Uli rettet Deutschland (Uli zachrání Německo). Přibližuje, co se bude dít, pokud 6. září v zemských volbách v Sasku-Anhaltsku vyhraje absolutní většinou Alternativa pro Německo (AfD) a chopí se v této spolkové zemi moci. Sešit vydalo sasko-anhaltské extremistické vydavatelství Compact a kupujeme si ho na volebním mítinku „Uliho“, tedy Ulricha Siegmunda, v zahradní hospodě na okraji města Rosslau. Starostou je zde mimochodem někdejší předák v roce 2009 zakázané neonacistické organizace Heimattreue Deutsche Jugend (Vlasti věrná německá mládež) Laurens Nothdurft, povoláním právník, jenž by v případné zemské vládě AfD pravděpodobně obsadil post náměstka na ministerstvu spravedlnosti. 

Komiksový patos není zcela odtržený od reality. Ulrich Siegmund ve své domovské spolkové zemi vyvolává u občanů nadšení, jaké málo charismatická německá politika nepamatuje. Kamkoli zavítá, tam se stojí dvě a více hodin fronty na společné selfíčko a podpis. Na rodinném festivalu v desetitisícovém Querfurtu jsme svědky fronty, která trvá pět hodin. „Hallo, ich bin der Uli!“ (Ahoj, jsem Uli!) řekne s neutuchajícím úsměvem a leskem v modrých očích každému, kdo přistoupí ke stolku. Jeden z pracovníků kampaně v tričku s heslem „Společně pišme dějiny“ od příznivců převezme mobil, udělá společnou fotku a Siegmund s každým fanouškem prohodí pár milých slov.