Trump udělal v Indii svou zatím největší diplomatickou chybu

Spojené státy jsou často kritizovány za to, že se orientují na krátkodobé cíle a příliš rychle mění kurz. Ve skutečnosti je však Washington v důležitých otázkách zahraniční politiky pozoruhodně konzistentní. Vezměme si například strategické sbližování s Indií, které započalo za vlády Billa Clintona a obě politické strany v něm pokračovaly pětadvacet let – až do současnosti. Náhlé a nevysvětlitelné nepřátelství prezidenta Donalda Trumpa vůči Indii zvrátilo politiku pěti předchozích vlád, včetně jeho vlastní. Pokud tento nový postoj vydrží, mohlo by se to stát dosud největší strategickou chybou jeho prezidentství.

Se systematickým sbližováním s Indií začaly Spojené státy po skončení studené války. Úspěšná návštěva prezidenta Billa Clintona v roce 2000 otevřela dveře pro nové a vřelé vztahy. Zásadní změna však nastala za prezidenta George W. Bushe. Jeho vláda si uvědomila, že vzestup Číny mění mezinárodní systém a že nejdůležitější protiváhou Číny by mohla být Indie, tehdy druhá nejlidnatější země světa, která začínala reformovat svou ekonomiku a integrovat se do světa. Úzké vztahy mezi Washingtonem a Novým Dillí mohly být klíčem k tomu, jak zabránit čínské dominanci v Asii a ochránit v regionu americké zájmy.

Citlivá Indie

Takovému partnerství však stála v cestě jedna velká překážka: indický jaderný program. V zájmu nešíření jaderných zbraní uvalil Washington na Indii (a Pákistán) sankce za provádění jaderných zkoušek. Bushova administrativa však rozhodla, že by Indie měla být považována za velmoc, podobně jako Francie, Británie nebo Čína, a nabídla jí historickou jadernou dohodu, která ukončila indickou izolaci. Tato dohoda, kterou za indickou stranu umně vyjednal premiér Manmóhan Singh, znamenala průlom ve vztazích mezi oběma zeměmi.