Nekončící projekt
Jak najít cestu mezi Skyllou despocie a Charybdou bezstátí
Turecko-americký ekonom Daron Acemoglu (1967) a britský politolog James A. Robinson (1960) jsou už u nás známí knihou Proč státy selhávají. Kořeny moci, prosperity a chudoby, v níž hledali recept na dobré fungování státu a na cestu k prosperitě. V další česky vydané publikaci Úzký koridor. Státy, společnosti a osud svobody rozvíjejí podobné téma, ale vstupní otázky jsou poněkud odlišné. Jak zkrotit stát s jeho rozsáhlou byrokracií, mocnou armádou, který má svobodu rozhodovat, co je a co není podle práva? Jak žádat po státu, aby ve složitém světě zastával víc a víc povinností a zároveň byl držen pod kontrolou? Jak přimět společnost ke spolupráci, a ne k dělení mezi znesvářené skupiny?
Lidské společnosti řeší podle autorů po staletí stále totéž dilema: na jedné straně se vyhnout strachu a represím, s nimiž přicházejí despotické státy, a na straně druhé zamezit násilí a bezvládí, když stát neexistuje nebo je nefunkční. Mezi těmito úskalími existuje jen „úzký koridor svobody“ a probíhá v něm boj o rovnováhu mezi státem a společností. V ideálním případě není násilný, zato probíhá nepřetržitě a každodenně: „Má to své výhody. V onom úzkém koridoru mezi sebou stát a společnost nejen bojují, ale také spolupracují. Spolupráce dává státu větší možnosti uskutečňovat věci, o které společnost stojí, a lépe mobilizuje společnost k tomu, aby na to dohlížela.“
Německé kmeny a Řím
Stejně jako při soupeření predátorů o potenciální kořist v divoké přírodě i zde podle autorů platí tzv. efekt červené královny: musíte běžet kupředu, jen abyste udrželi současnou pozici. Právě tak stát i společnost současně spěchají, aby mezi sebou udržely rovnováhu. Pokud společnost „zakopne“ a neudrží tempo, může se rostoucí moc státu velmi rychle změnit v despocii. Konkurence společnosti je potřebná, aby držela stát v šachu. Čím je stát mocnější a schopnější, tím silnější a ostražitější musí být společnost.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
