Výstava týdne

„... a viděl jsem nové nebe a novou zemi...“ Citátem z novozákonního Zjevení sv. Jana, tedy Apokalypsy, je pojmenovaný rozsáhlý projekt Západočeské galerie v Plzni, jehož výstavní verze probíhá s podtitulem Apokalypsa a umění v českých zemích v Masných krámech. Expozici zásadně rozšiřuje doprovodná kniha, kterou dal plzeňský tým dohromady stejně jako výstavu s kolektivem historiků Ústavu dějin umění, jde o výstup vědeckého grantu. Co je ale překvapivé: publikace soustřeďující texty mapující reflexe Apokalypsy od Velislavovy bible až po underground je ve výsledku vlastně atraktivnější než samotná výstava.

Hodně za to může její architektura. Tomáš Winter s Pavlou Machalíkovou do výstavy vybrali skoro 130 děl od 40 autorů a autorek od středověku po současnost, od faksimilie Svatovítské apokalypsy z 11. století až po šest let starou malbu Jana Vytisky Čerti Apokalypsy. Je to jednak velké množství exponátů, a hlavně velké časové rozpětí, k němuž se svorník (kromě hlavního tématu) těžko hledá. Architekt Tomáš Svoboda se ho rozhodl spolu s grafičkou Adélou Svobodovou najít v ostře zelených plochách a výrazných popiscích. Ty ovšem ve výsledku (podobně je řešená i publikace) strhávají pozornost hlavně samy na sebe než na to, co mají pouze ilustrovat a popisovat.

Otázkou také je, proč v dnešní době vůbec vystavovat faksimilie a zda má smysl pouštět na panely projekci gotických fresek z Karlštejna. Kdo chce koukat na reprodukce, nemusí kvůli tomu chodit na výstavy, ale zapne si internet. Do sálu se místo toho mohlo vejít víc unikátů, jakým je reverzibilní obraz s Rozmařilým mladíkem a Peklem z dílny Jana Jiřího Heinsche z konce 17. století (z proměnlivého díla ovládaného posuvným mechanismem je v expozici bohužel vidět jen mladík a ne peklo), portrét svatého Jana na Patmu od Porýnského mistra ze začátku 16. století nebo při každé příležitosti fascinující plátno Po konci (Hic iacet omnipotens homo sapiens) Věry Novákové z roku 1952, které si akce vypůjčila i na svůj vizuál.