Díky za Kalouska, i když přehání

Exministr financí Miroslav Kalousek vždy uměl zábavně mluvit, po vypadnutí z politického provozu je navíc odpočatý a plný radosti, že si na něj někdo vzpomněl. A tak uplynulý týden zažil malý comeback, když v České televizi dostal prostor rozebrat státní rozpočet s tápající alibistkou Alenou Schillerovou. 

Jeho vystoupení vévodilo varování, že následkem rozhazovačné politiky minulé vlády a přešlapování té stávající směřují státní finance „do bankrotu“. K vylekání veřejnosti a přitáhnutí pozornosti je takové přehánění dobré. Stejně tak k mobilizaci podpory pro rozpočtovou nápravu, která se bude prodávat jen těžko a s níž současná vláda – která má slovy prezidenta potíž prodat i to, co dělá dobře – brzy vstoupí do ještě obtížnějšího terénu, než v jakém se pohybuje dnes. Kdyby šlo jen o jeden bonmot, budiž, ale když Kalousek šermuje státním bankrotem v každé své promluvě, je dobré uvést věci na pravou míru. 

V bankrotu skončily země jako Argentina, Portoriko, Zimbabwe nebo svým způsobem před jedenácti lety i Řecko. Tedy země buď kolosálně zadlužené, nebo ne zcela funkční. Česko naštěstí nepatří ani do jedné kategorie. 

Alena Schillerová má naneštěstí pravdu v tom, co je pro dnešní Česko požehnáním i prokletím zároveň, a sice že dluhy jsou tu pořád relativně malé – a tak si lze zatím půjčovat dál. Na splátky úroků už vláda vynakládá skoro stejně peněz jako na armádu (příští rok má jít o sto miliard), ale v mezinárodním srovnání nejde o nic skandálního. Je to zbytečně drahé, nezodpovědné vůči budoucím generacím, ale optikou mezinárodních věřitelů nijak zničující, pokud jde o pověst země coby dlužníka.