Nestává se často, aby poměrně malá země výrazně promluvila do světového dění. Jednou z takových výjimek byla takzvaná muniční iniciativa, kdy Česko díky výjimečnému nasazení konkrétních lidí sehrálo významnou roli v zbrojní pomoci Ruskem napadené Ukrajině. Do zákulisí této mise nabízí unikátní vhled kniha České zbraně pro Ukrajinu, kterou napsali jsou redaktoři Respektu Ondřej Kundra a Tomáš Brolík. Vypráví dramatický příběh včetně neznámých detailů a celý obraz doplňuje reportážní svědectví obou autorů z napadené země. Knihu, z níž pochází následující ukázka, si můžete spolu s dalšími tituly z produkce Respekt Media můžete zakoupit v našem e-shopu.
Začalo to jako snaha pomoci napadené zemi a světu a skončilo to jako lekce o síle idealismu, významu EU a současné polské vládě.
Je ještě v živé paměti, jak hned po ruském vpádu na Ukrajinu v únoru loňského roku začala obcházet svět obava z hladu. Rusové zablokovali Černé moře, hlavní cestu ukrajinského obilí do Afriky a na Blízký východ. Světové ceny potravin hrozily strmě vyletět vzhůru. Evropská unie přišla s částečným řešením – zruší cla na ukrajinské zemědělské produkty a otevře ukrajinskému zrnu polské a německé dálnice a železnice, aby se dostalo k přístavům a dál do světa. Vlaky a kamiony sice nepřevezou taková množství jako nákladní lodě, ale alespoň něco. Trochu se uleví světovým cenám i části ukrajinských zemědělců. Dohoda začala fungovat v březnu, pár týdnů po začátku války, a funguje dodnes, i když se v červenci podařilo turecké diplomacii znovuotevřít černomořskou cestu.
Polská vláda strany Právo a spravedlnost (PiS) se těšila na svou historickou úlohu. „Staneme se hospodářským centrem, mostem mezi Ukrajinou a Západem,“ nechal se po schválení dohody slyšet premiér Mateusz Morawiecki. Kontroly a evidenci přiváženého obilí na hranicích polské úřady nezavedly – obilí mělo unijními zeměmi jen projet, nemělo žádné certifikáty vyžadované pro prodej na evropském trhu, jeho zákazníci čekali jinde. Takový byl alespoň plán, Morawiecki a jeho vláda ovšem neposlouchali varování, že bez kontrol vznikne prostředí, ve kterém nebudou podvádět jen ti nejpoctivější. Proč vozit obilí do už tak plných a nepřipravených přístavů a odtud je složitě posílat do Egypta, když je možné ho prodat – se zfalšovaným osvědčením ryze polského původu – výhodněji kousek za polskou hranicí, v rajské zemi bez kontrolorů?
Krátce po startu dohody tedy vznikl stamilionový podvodný byznys, na kterém se podílejí polské i ukrajinské firmy. Polská vláda o něm věděla od samého počátku, ale nechala ho být (podle části kritiků z neschopnosti, podle jiných ze zločinných důvodů a touhy se obohatit). Polské sýpky se plnily ukrajinským obilím a ceny na polském trhu začaly klesat. Polští zemědělci se začali strachovat o své živobytí a vinili z toho zcela logicky vládu. Ta se ve volbách opírá hlavně o hlasy venkova a maloměsta, a tak se začala stejně logicky strachovat o svůj volební výsledek – hlasovat se bude už na podzim. Procenta hlasů od nespokojených zemědělců mohou rozhodnout o tom, kdo zemi v dalších čtyřech letech povede, a tak se kabinet PiS rozhodl konat. Nálezy pesticidů a dalších škodlivých látek v některých vzorcích ukrajinského obilí posloužily jako dobrý důvod.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
