Ranní postřeh Petry Hůlové: Způsoby argumentace

Není to tak dávno, co jsme v Česku napjatě sledovali maďarské volby. Fandili jsme Magyarovi a radovali se z Orbánovy porážky. V médiích nechybělo množství kritických článků na téma Orbánova proruského postoje, zkorumpovanosti a autoritářských praktik. Oproti tomu analýz či TV pořadů, které by Orbánovu popularitu vysvětlovaly jinými důvody než mediálním brainwashingem, ve veřejném prostoru mnoho nebylo. Možná se jedná o náhodu, ale možná také o nevyřčený konsenzus slušných médií týkající se toho, že jisté jevy si prostě analyzovat nezasluhují. Oprávněnost názoru, že zrušení koncesionářských poplatků činí televizi závislou na politicích, a to je špatně, by tak snad neměla zcela zastřít fakt, že česká média jsou cenzurovaná již dnes, a to sama sebou. Ona autocenzura spočívá v zúžení přijatelného politického vysvětlení. Přijatelným politickým vysvětlením Orbánovy popularity je korupce a manipulace, nikoli Orbánův politický sex-appeal. Tato přitažlivost, pro některé pochopitelně nanejvýš nepřitažlivá, ba přímo ohavná, nás sice může nezajímat jako jedince, je však nebezpečné, pokud nás bohorovně nezajímá jako společnost. 

Pokud přitažlivost Orbána vnímáme jako jakési fuj, o němž se ve slušné společnosti nehovoří, nerozumíme světu, v němž žijeme: vnímáme jej jako iracionální či zlý, tzn. jsme odsouzeni k dezorientaci a nenávisti ke druhým. A byť třeba jedeme intelektuálně na plný plyn citujíce Anne Applebaum či Timothyho Snydera, přesto koly naopak jen hlouběji zabředáme do bahna, ze kterého se usilovně snažíme vyhrabat.

Chápání státu jako něčeho, co občanům nenabízí žádnou vizi „správného života“, protože mu nic takového nepřináleží, je poměrně nové a pokus o vysvětlení přitažlivosti Orbánova světa může vypadat třeba jako uznání atraktivity státu, který nepokrytě razí morální hodnoty: v případě Maďarska (a podobně USA) tradiční rodiny a národního státu. Navíc i liberální stát deklarující, že hodnoty jsou věc soukromá, staví na těch svých, a konzervativní voliči je vnímají jako ohrožující ty jejich. 

Jakkoli Orbánova razantně prorodinná politika zvedla porodnost v Maďarsku jen minimálně a sám Orbán spolu se svou stranou Fidesz byl v Maďarsku ve volbách jednoznačně poražen, není vyloučené, že to bylo významným dílem kvůli korupci a klientelismu „jeho“ státu, a ne primárně paušálně kvůli hodnotám, jež deklaruje. Ze způsobu, jakým o Orbánově porážce psala česká média, se nicméně zdá, že zatímco Orbánova popularita byla dílem brainwashingu, jeho porážka spočívá v autentickém odklonu od jeho hodnot. Od médií, která tu máme, abychom lépe rozuměli světu, bychom měli čekat víc.