Ranní postřeh Evy Lehečkové: Věty, které nás nesou

Fotbalu nerozumím, a tak můj postřeh ani nemůže být o fotbale – to předesílám, aby teď nepřestali číst ti, co to mají stejně. Jenže moje instituce je plná zarytých fandů Slavie, Sparty, Bohemky… (prosím, doplňte podle preferencí). Dokonce i profesor z Oxfordu, který u nás tráví rok na hostování (mrk mrk), chodí pravidelně na Duklu a měl i tu nešťastnou čest být na posledním derby. Takže když žiju se svou institucí, fotbalu se holt ani já nevyhnu. A už několik dní nemůžu dostat z hlavy výrok Jaroslava Tvrdíka, který toho teď v posledních dnech moc nenaspal: „Jako ministr obrany jsem rezignoval a nechal jsem armádu ve složité situaci. Klub je v extrémní situaci, v tuhle chvíli neplánuju opouštět pozici šéfa.“

Cynici mezi námi řeknou, že je to klasická damage control řízená PR experty Slavie (a jiní zas připomenou, čeho všeho se v minulosti Jaroslav Tvrdík dopustil). To je vlastně jedno. Smysl vět dotváří ten, kdo je vnímá. A já jsem se rozhodla číst to necynicky, naivně, a nechat se inspirovat do svých dní. Podobně nám tento týden Michal Stehlík a Martin Groman z Přepište dějiny připomněli první novoroční projev Václava Havla z roku 1990. V něm mám nejradši to suché konstatování: „Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.“ A nejlepší větu mého týdne pronesl včera můj kamarád: ta věta ještě v médiích nebyla, ale může se sem brzy dostat, protože se týkala připravovaného zákona o vysokých školách. A S Tvrdíkem a Havlem měla společnou naivitu upřímně formulovaného přesvědčení jako obrany proti cynickému zhodnocení, že svět nejde měnit k lepšímu – což je lektvar se zaručeně depresivním ocasem.

Často mám pocit, že dospělý život obnáší přesně tohle neustálé vyvažování cynika v nás, který už viděl příliš mnoho, a tiššího, „naivního“ hlasu, který pro nás dokáže poctivě zformulovat, co a proč má být náš další krok. To jsou věty, které nás nesou. Ať už jsou od nás, nebo od jiných. Ať už nás přenesou jen od rána do odpoledne, nebo s námi budou léta. Ať už je mluvčí myslel upřímně, nebo v nás jen zarezonovaly. Tenhle týden mi připomněl, že je tu kolem pro nás pořád hodně takových vět. Když si jich všimneme, když budeme chtít. Snad je přes své cynické clony co nejčastěji uvidíme a založíme spolu početný virtuální klub naivních.

Eva Lehečková je děkanka FF UK.