Beton je tady a beton je i tam

Ať je zima nebo léto, ve Tbilisi se staví. Získat zde stavební povolení pro bytovou či kancelářskou výstavbu je rychlé a zjevně poměrně jednoduché. Poptávka po bytech je trvale vysoká, i když často jde o byty investiční, které v lepším případě slouží k pronájmu přes Airbnb, v horším v nich nebydlí nikdo, takže vy potom žijete ve zvláštně poloprázdném věžáku bez sousedů. Nemá smysl hovořit zde v číslech – kolik bytů a kolik metrů čtverečních přibylo –, staví se všude. Výraz všude je nejpřesnější a nejvíce vypovídající.

Hmota se valí ze všech stran. Je jako láva, jenže studená. Dělníci lijou beton, lijou a lijou. Krajina se ve Tbilisi často přizpůsobuje architektuře. Drtí se skály, ruší se kopce, tvoří se roviny, nové plochy. Nestabilní podloží ale nezřídka neplní developerské rozkazy – praská a jeho trhliny jako by se developerům šklebily do obličeje. A tak se trhlině zacpe huba – sutí a kamením a sutí a betonem – a plošina se znova vyčistí, upraví, zarovná. A dělníci pak zas lijou beton, lijou.

Pro novou výškovou budovu se vždycky najde proluka. A když se nenajde, tak se vytvoří. Někdy nestojí v cestě nové výstavbě krajina, ale spíše stará výstavba. To pak bagry jemně zatlačí do starých obydlí na pokraji zhroucení a domy se podvolí. Vyřezávané sloupy balkonů u domů ve starém městě, dřevěné pavlače, secesní mřížoví, vše zhroucené. Hlavy andělů, štuky a maskarony se řítí tváří na zem do prachu. Devatenácté století se mění v suť a sutí se zasypávají základy nových budov –…