Naše válka začíná

Obyvatelům Pobaltí nezbývá než počítat s tím, že v případě ruského vítězství na Ukrajině jsou další na ráně. Jasná perspektiva tříbí mysl a vyjadřování, jak ukazuje šéfka estonské vlády Kaja Kallas. Současné zdražování energií minulý týden v CNN popsala jako „válečnou daň“, která je sice bolestivá, ale pořád snesitelná – dokud padají za oběť jen peníze, a ne lidské životy jako na Ukrajině.

S blížící se zimou jde o důležitou mravní vzpruhu, kterou je dobré připomenout i v Česku. Hrozba vysokých účtů za elektřinu a plyn se zhmotňuje a zesiluje. Leccos šlo čekat – jsme ve válce s hlavním dodavatelem energetických surovin, ty jsou logicky jeho hlavní zbraní a naše závislost na nich naší hlavní slabinou. Nápor je ale větší, než si mnozí přes léto připouštěli. Ceny elektřiny na evropských burzách jsou už o řád větší než loni a je zjevné, že velká část domácností a firem už nynější růst cen neunese.

Je proto potřeba se znovu zamyslet, jak válečné útrapy spravedlivě rozdělit a jak s jejich přívalem pomoci těm, kdo je nemají šanci unést. Balík, odklepnutý minulý týden Fialovou vládou, už nestačí. Je třeba dělat víc, včetně ošemetné regulace cen.

Co už platí

Od října začne stát lidem přímo doplácet na elektřinu, plyn a ústřední topení. Pomoc má poněkud matoucí název „úsporný tarif“, ale díky za ni – byť po půl roce příprav trochu připomíná převařenou kaši. Chybí jednoduchá, zastřešující a spravedlivě znějící formule jako v Rakousku, kde každý dostává od státu fixní příspěvek na každou odebranou kilowatthodinu, dokud nenarazí na 80 procent obvyklé spotřeby. Jde o jasný vzkaz, že se pomáhá jen do té míry, která je nutná, že nadstandard si každý platí sám a že úspory se cení. Český systém toto nemá a je složitější. To zbytečně zeslabuje důvěru, že je se všemi nakládáno férově. Přitom v zásadě je – každý dostane fixní příspěvek (letos 2000 nebo 3500 korun, záleží na typu tarifu) a navrch pohyblivou pomoc podle odběru ve formě odpuštěných poplatků na rozvoj zelených zdrojů.