Ministerstvo spánku

Můj muž vyrostl v Jeruzalémě, kde je celkem běžné, že se v sobotu buď dodržuje den odpočinku, nebo se aspoň na šabat máloco dělá. Snad i proto má už od dětství zafixováno, že odpočívat je v pořádku. Naopak u nás v rodině si nejde nikdy nikdo přes den lehnout, pokud není nemocný. A v USA? Tady podle mě smí přes den v posteli ležet jen člověk s těžkou depresí – do chvíle, než někdo donese novou dávku Xanaxu. A pak se honem zase rozjet naplno.

„Jakým způsobem budete dnes nejméně užitečná kapitalismu?“ ptá se aktivistka Tricia Hersey na svém webu Ministerstvo spánku (The Nap Ministry), které založila na protest proti dříčské, antiodpočinkové kultuře. Projekt rozjela před lety po vlastních zkušenostech s totálním vyčerpáním. Její iniciativa má rasový podtext, různé studie totiž ukazují, že ženy tmavé pleti jsou v Americe nejvyčerpanější a že černoši a Hispánci spí méně a hůř než běloši.

Vše se točí kolem produktivity. Psychiatrička Reba Peoples žijící v Atlantě pro The Washington Post uvedla, že strach z toho nepracovat naplno je v černoších hluboce zakořeněn kvůli otroctví, protože nesplnění kvót znamenalo násilné tresty nebo oddělení od rodiny. „Odpočívat bylo nebezpečné a to si neseme v DNA.“

Mnohé americké černošky proto letos inspirovaly gymnastka Simone Biles a tenistka Naomi Ósaka, které upřednostnily vlastní život před výkonem a tím, co se od nich očekávalo. Stáhly se ve stěžejní moment z důležitých soutěží a vyslaly tak signál, že mají samy o sobě hodnotu a že…