Neautorizovaná biografie doby
Světová knihovna Odeonu už čítá přes 250 svazků, ale tohle je nejspíš první, který obsahuje také ilustrace. Na té nejdůležitější je „titulní“ muž v červeném kabátě, podle něhož se novinka Juliana Barnese jmenuje. Občanským jménem to je doktor Samuel Pozzi, zakladatel moderní francouzské gynekologie a také známý proutník. Barnes portrét poprvé viděl v roce 2015 v londýnské Národní portrétní galerii, a když zjistil, kdo na něm je, vypadalo to, že má látku na román.
Jenže gynekog-svůdce? Nepůsobí to příliš lechtivě a vychtěně. Co projde skutečnosti, neprojde románu. Barnes sice Pozziho sleduje zblízka, dívá se mu pod nůž, do postele, dokonce přímo do střev, když v nich uvázne kulka – ale současně je hodně odstředivý, Pozzi je tu často jen záminka. Autor se hlavně ponořil do zapomenutých deníků, pamětí a článků z doby belle époque a sepsal cosi jako neautorizovanou biografii těch krásných předválečných časů. Neautorizovanou proto, že kromě seriózních úvah o době a mravech je to taky samý drb. Co se skutečně stalo, už nikdo neoddělí od toho, co se říká.
Že se Barnesovy texty často pohybují na pomezí prózy a eseje, na to už je čtenář zvyklý. Stejně tak se o něm už od nejslavnější knihy Flaubertův papoušek ví, že je beznadějný frankofil a rád píše o umělcích. A nové koneckonců není ani to, že zde vystupuje ve své civilní podobě. Zatím nikdy však nepřišel s textem, který by se tolik podobal textilii. Vlákna, motivy a postavy se tu překřižují, proplétají a zase si mizí…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















