Zmrtvýchvstání NYC

Ač jsem se chystala trávit tento školní rok v Praze, výbuch covidu – nebo spíš ochota politických vůdců nechat v Česku covid-19 vybuchnout – mi tento plán překazil. A tak se můj nejstarší syn učil pro mě nadbytečné informace typu hlavní města všech amerických států a jména všech prezidentů, a i pár zapamatováníhodných, jako co se dělá na čínský Nový rok, indický svátek Díválí či během ramadánu, a měl příležitost tápat nad tím, co jsme to za rodinu, když neslavíme Díkůvzdání. Když jsme začínali školní rok, čekali jsme, že se všechno v New Yorku, který byl ještě loni touhle dobou světovým epicentrem pandemie, začne zase sypat. Místo toho jsme však po mnoha měsících svědky, jak očkování a přísné dodržování pravidel – včetně roušek u dětí celý den ve školách a školkách – vede k datu, jako je dnešní 19. květen.

Je to den, kdy padá většina omezení a New York, který měl být podle předpovědí mnohých už navždy městem duchů, znovu oficiálně otevřel. Jak strach ustupuje do pozadí, člověk si dovolí pocítit naději a uvědomit si, co všechno městu během uzávěry prospělo. Vybudování venkovních zahrádek, které jsme dřív mohli jen závidět Evropě. Ne ve starém stylu této metropole, kdy v podstatě sedíte osazenstvu vedlejšího stolu na klíně, ale opravdové sezení s rozestupy mezi stoly, zážitek, který i připomíná důstojné stravování. Dodržovaný zákaz mačkání se všude ve městě, kde se dřív pro dav nešlo ani nadechnout. Vymizení agresivních front v obchodech a na poště. Možnost domluvit si…