Ve věku 94 let zemřel Milan Kundera

Ve věku 94 let zemřel v Paříži zřejmě nejznámější český spisovatel Milan Kundera. Informaci přinesla Česká televize. Kundera byl zprvu básníkem, později i autorem povídek nebo esejů, ale nejvíc proslul jako romanopisec. Mezi jeho nejznámější díla patří Žert, Směšné lásky, Nesnesitelná lehkost bytí či Nesmrtelnost. Patřil ke generaci, jež vstoupila do literárního života krátce po roce 1948 po komunistickém převratu. Od poloviny 50. let do začátku 60. let byl prorežimním autorem a členem KSČ, po roce 1968 se ocitl v nemilosti normalizační moci. Nakonec s manželkou Věrou zvolili emigraci. Do vlasti se po roce 1989 nevrátil a zůstal ve Francii, kde žil od roku 1975. Druhou polovinu svého díla napsal francouzsky. Od letoška Moravská zemská knihovna v Brně provozuje Knihovnu Milana Kundery. Brněnský rodák s manželkou jí darovali podstatnou část svého archivu a tisíce knih, zejména překladů do různých světových jazyků. Nejnověji letos v březnu nakladatelství Atlantis vydalo jako osmý svazek Kunderových esejů vlivný text nazvaný Unesený Západ z roku 1983. připomeňte si recenzi jeho poslední knihy:

V knihkupeckých výlohách došlo ke zvláštní konstelaci. S objemnou biografií Kundera. Český život a doba od Jana Nováka sousedí nyní Slavnost bezvýznamnosti, poslední próza Milana Kundery samotného. Ty dvě knihy už od pohledu patří do jiné váhové kategorie: těžkotonážní životopis versus subtilní román, kamion plný faktografie versus kabriolet, kterým sviští vítr, smíření a smích. Ale přes všechny další rozdíly mají také jedno společné téma: historii, a co vlastně s ní.

Slavnost bezvýznamnosti lze brát jako Kunderovo slovo závěrem. Rozsahem novela, strukturou román je vlastně spíš už trochu nečekané post scriptum. Když kniha v roce 2013 vyšla poprvé, bylo to dvojité překvapení. Zaprvé ji Kundera vydal nejprve italsky, zadruhé to bylo dva roky poté, co prestižní edice Plejáda jeho domovského nakladatelství Gallimard autorovo dílo převázala stužkou. Nečekalo se, že tehdy čtyřiaosmdesátiletý autor ještě něco vydá, natož že uspořádá nějakou slavnost. Ocitáme se v jakémsi zastaveném čase či v zámezí dějin; v čase dovětku nebo krátkého koncertního přídavku.

Bezmocné žerty

Pozvánku na závěrečný raut od autora dostaly čtyři postavy, čtyři muži, čtyři přátelé: Alain, Ramon, Charles a Kaliban. Slavnost bezvýznamnosti svým obsazením připomíná komorní hudbu, smyčcový kvartet. Důraz leží na kompozici, novela se dělí do sedmi oddílů, stejně jako Nesmrtelnost či Nesnesitelná lehkosti bytí, třebaže rozsahem je čtvrtinová. Smyčcový kvartet novela připomíná i proto, že ani zde Kunderovy postavy nejsou maso a krev, ale nástroje, které autor rozeznívá v ideových rejstřících.

Oslavou, na níž se všichni potkávají, jsou narozeniny Ramonova kolegy D’Ardela. Ten předstírá, že má rakovinu, protože ho to obdařuje určitou aureolou, půvabem konečnosti v akutní podobě. Drobných her a mystifikací nabízí Kundera více, jen už nemají fatální důsledky jako ona žertovná pohlednice se vzkazem „Optimismus je opium lidstva“ z Kunderova románového debutu Žert. Alain trochu posmutněle bilancuje: „Dávno jsme pochopili, že už není možné svrhnout tento svět, ani ho přestavět, ani zastavit jeho nešťastný běh kupředu. Byla jediná možnost odporu: nebrat ho vážně. Ale uvědomuji si, že naše žerty ztratily svou moc.“