Trezor na umění

Socha kdysi – a teď opět – slavného sovětského vojevůdce tu leží na bronzových zádech přikrytá dekami. Kdyby se k ní náhodou chtěl někdo dostat, ať už příznivci či odpůrci, nemá absolutně šanci. Když totiž zastupitelé Prahy 6 rozhodli o odstranění pomníku Ivana Stěpanoviče Koněva z piedestalu v Bubenči, nechali jej odvézt kousek za město do obce Měšice. Transport zamířil do nenápadné třípatrové budovy, která je ve skutečnosti jedním z nejbezpečnějších trezorů v této zemi. Depozitář vybudovaný českou speditérskou firmou Artex se pyšní třetím stupněm zabezpečení, výš už jsou chráněny jen některé státní instituce a jaderné elektrárny.

Útočiště Koněva stojí šestou městskou část 12 tisíc korun měsíčně, a když má jeden ze spolumajitelů Artexu demonstrovat, čím za péči o sochu ručí, nastaví vlastní rozevřenou ruku. „I kdyby mi ji někdo uříznul, přestane v ní téct krev, takže by se s ní dovnitř stejně nedostal,“ usmívá se René Rohan, který dveře depozitáře neotevře bez položení dlaně na vchodovou čtečku, jež zeleným světlem reaguje pouze na unikátní vzor jeho krevního řečiště.

Soukromé depozitáře se v posledních letech staly nepřehlédnutelným fenoménem globálního trhu s uměním. Ty největší stojí ve Švýcarsku a Číně, kde mají podobu nekonečných hal zabírajících plochu desítek tisíc metrů čtverečních. Fungují jako bezcelní zóny, a proto se jím říká „freeporty“. Jsou spojené přímo se sousedním letištěm a boháči z celého světa je vyhledávají z jednoduchého důvodu: soukromí…