Úplně normální komik

Krátce po vítězství Volodymyra Zelenského v ukrajinských prezidentských volbách se v zemích na západ od Ukrajiny (včetně Česka) vynořily dvě otázky. Co od televizního komika, který si s nulovými politickými zkušenostmi troufl kandidovat na jeden z nejsložitějších státnických postů současného světa, čekat? Dotaz číslo dvě: Co si myslet o zemi, která si někoho takového za prezidenta zvolí?

Poctivá odpověď na první otázku je „nevíme“. Neví to dost možná ještě ani sám Zelenskyj. Jeho program je velmi nejasný, v průběhu své kampaně se snažil každému vyhovět. Slibuje skoncovat s korupcí, nevzdat se ve válce s Ruskem a zároveň válku co nejdříve ukončit – s ničím jiným by ale žádný kandidát na ukrajinského prezidenta neuspěl.

Svým voličům nabízel pozitivní program, nestrašil je, neprobouzel v nich nenávist. Když útočil, pak jen na silnější nebo sobě rovné. Má smysl pro humor. Umí si dělat legraci i sám ze sebe. Když svým spoluobčanům ohlásil, že chce být prezident, šel si cílevědomě za svým. O moc víc toho v tuto chvíli s jistotou říct nemůžeme.

Je to ale dost na zodpovězení druhé otázky. Ukrajinští voliči toužili dát vládnoucím politikům za vyučenou. Je teď jedno, zda jsou k odcházejícímu prezidentu Porošenkovi nespravedliví, nebo ne. Chtěli změnu, a dostali nabídku, jakou dostali. To není výjimečná situace. Před pár lety voliči v jiném velkém státě měli úplně stejný pocit, že něco se musí změnit. Zvítězila televizní celebrita, prolhaný muž bez špetky vychování a…