Když poprvé projíždíme nočním městem s plně naloženým autem, udivuje mě inteligence místních semaforů, dá-li se to tak nazvat. Na každé křižovatce už zdálky výhrůžně svítí červená, pokud však nepřekračujeme předepsanou rychlost, přeblikává plynule na zelenou tak, abychom akorát stihli projet. No dobrá, říká mi následně kamarád u piva, tohle už ale umí i semafor u nás ve Velké Bíteši.
Mne však elegance nizozemské dopravy nepřestává udivovat. Semafory v tamních městech řídí plně automaticky chytrý systém tak, aby byl průjezd městem co nejsnazší a nejpříjemnější pro všechny. Zmíněné pravidlo se navíc netýká jen nočních hodin a pouze automobilů: ještě lépe funguje pro místní – zcela nepostradatelné – cyklisty.
Když uháním po kterékoli z mnoha městských cyklostezek, přejezd po nenápadných černých páscích zabudovaných v zemi ani nezaznamenám. Než však dojedu ke křižovatce, obvykle mi rovnou naskočí zelená – senzory zapuštěné přímo do povrchu cyklostezky totiž poznaly můj průjezd. A pokud vůbec musím někdy čekat, pak to obvykle není déle než deset až patnáct vteřin. I to se však některým zdá moc: jak vyplynulo z výzkumu novátorské společnosti Flo v Utrechtu, už jen to, že musí cyklista na chvíli zastavit, dělá jeho průjezd městem otravnějším a méně atraktivním.
Zmíněná společnost proto nyní testuje nápad, jak cyklistům průjezd městem usnadnit: poblíž křižovatek postavila stojany s displeji, které projíždějícím zobrazí různé obrázky. Tím jim jednoduchou vizuální formou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
Na Grónsko si Trump ještě vzpomene. Budou příští americké volby férové? A budou vůbec?
