Při četbě „fantastického románu“ Jakuba Horáka se člověk cítí jako při poslechu dua Těžkej Pokondr či vzpomínce na satiru Zuzany Bubílkové. Vše válcuje pocit studu, že se někdo podvolí takovému pitvoření s pozlátkem úspěchu: po zprávách o úspěšném crowdfundingu nelze uniknout titulkům, že kniha už se dotiskuje. Pokud se dalších deset tisíc výtisků prodá, nelze si o vkusu českého čtenáře dělat iluze.
Autorský talent objevují i politici, kteří údajně ani do klávesnice ťuknout neumějí, a o nich píšou knihy internetoví tvůrci názorů, kteří si myslí, že román je takový delší facebookový status. Horák chápe románového vypravěče jako stand up komika, který chrlí hlášky, a protože čtenářova bránice nápor nevydrží dlouho, poskytne jí odpočinek v pasážích založených na plkání o ničem. Stvořit vlastní postavy je pracné, a tak se do děje vkládá Zeman, Ovčáček, Babiš, Faltýnek i Sobotka. Tradice satiry sice radí, že reálné postavy je třeba hyperbolizovat a karikovat, ale i tím Horák pohrdne, takže jeho politici dělají přesně to, co jsme už v novinách četli. Aby to nebyla svodka, jeden výron invence spáchá. Přidá kocoura, který kandiduje na prezidenta, a k němu tým jako z béčkového filmu. Kocour se s politiky postupně setká a je tu finále. Aby autor ukázal, že vidí dál, zabrousíme k zednářům, do toho se vloží pár zajímavostí z české Wikipedie a na úvod kapitol citáty velkých autorů, aby to vypadalo, že autor se k nim řadí.
Jedinou záhadou zůstává, proč to celé psal; týden to jistě…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
