Manžel se k synovi chová agresivně, už ho i chytil pod krkem

S manželem nežijeme v harmonickém vztahu a navíc nemáme ani stejné názory na výchovu. Manžel má problém pochopit, že někdo může vnímat věci jinak než on. Syn (14) prožívá pubertu a situace, které doma vznikají, jsou někdy náročné. Snažím se mu vytvořit alespoň nějaký podpůrný prostor, ale nejde to pořád. I já jsem z toho už někdy unavená.  

Nastala situace, ve které jsem se muže před synem zeptala, co si myslí o jeho chování. Zareagoval bez špetky humoru a s náznakem hněvu, že by ho nejraději vyhodil z okna. Syn se na mě tázavě podíval, cítila jsem, že se ho musím zastat, a tak jsem muži řekla, že takové řeči jsou nepřijatelné, že něco takového nemůže říct dítěti. Manžel argumentoval tím, že to myslel jako legraci a nerozumíme tomu. Vůbec si nedal vysvětlit a nepřipustil, že taková reakce rodiče vůči dítěti je zraňující. 

Manžel se takto chová často, přičemž si stěžuje, že si ho jako partnerka nevážím a stále mu „nakládám“. Ovšem syn doma necítí pohodu, otec s ním sám od sebe netráví téměř žádný čas společnými aktivitami. A já cítím vyčerpání. Otevřít konstruktivní debatu nejde, vždy to skončí hádkou. Manžel je ze sebe nervózní a frustrovaný, ale vyhledat pomoc odmítá. 

Minule mu syn v něčem oponoval, neposlechl ho, tak ho silou chytil pod krkem. Syn se mě pak ptal, jestli je otec v pořádku. Když jsem se o tom s manželem snažila konstruktivně a bez hněvu promluvit, tvrdil, že většinu situací má pod kontrolou a že přece i mně někdy dojde trpělivost. Určitě ne takovým způsobem. Já si navíc svoji nervozitu a vyčerpání na rozdíl od muže uvědomuji a snažím se s tím něco dělat. Jak mám tuto rodinnou situaci řešit?