Pokřivený trh, nebo myšlení?

Příčetného člověka s běžnými ekonomickými instinkty patrně nenapadne pokládat si otázku, jestli je dobře, že ušetřil. Platit za jedno a totéž zboží méně peněz než dřív bývá docela příjemné. Přesto na poli celospolečenského diskurzu takové otázky padají a dlouze se nad nimi diskutuje. V poslední době třeba nad dotazem: Je dobře, že v Evropské unii skončil roaming?

Z pohledu zákazníků jde o jednoznačnou výhru, zvlášť těch, kteří si své balíčky neomezeného volání a velkých objemů dat rozšíří na podstatně větší území. Skeptik možná zapochybuje, jestli si provozovatelé mobilních telefonů nevyberou ztracené peníze někde jinde. To ale není vůbec jisté, pokud budou majitelé mobilů dostatečně sebevědomými zákazníky. To lidé z telefonního byznysu vědí, a proto se snaží vysvětlovat, že zrušení roamingu vlastně až tak dobré rozhodnutí není. Jejich argumenty jsme mohli dobře sledovat minulý týden v debatě na ČRo Plus – a stojí za povšimnutí.

Jedním z diskutujících byl ředitel Asociace provozovatelů mobilních sítí Jiří Grund. „Proč máme platit za volání v rámci Prahy stejně, jako když voláme na Martinik?“ stěžoval si. Je ale zajímavé, že si on ani jeho kolegové nikdy veřejně nepoložili jinou otázku: Proč máme při volání z rakouského Gmündu do Českých Velenic (což bylo původně jedno město) volat za mnohem vyšší ceny než z Chebu do Ostravy? Nebo proč se volá z New Yorku do Kalifornie, tedy přes celou Ameriku, stejně draze jako v rámci Brooklynu? A z Kašmíru do Tamilnádu na jihu Indie…