Ozvěny víry

Myslíte, že stačí vyvrátit nějakou lež, aby byl svět opět v rovnováze? Chyba lávky! Naše hlava se jí jen tak nezbaví. Tento psychologický efekt zkoumala americká politoložka Emily Thorsonová a nazvala jej „belief echoes“, ozvěny víry.
„Ozvěny“ zahrnují vše, co v nás z nějaké informace zůstává i poté, co se dozvíme, že není pravdivá. Nejsilnější jsou tehdy, když lež zapadá do našeho světonázoru – informace si často vybíráme tak, aby vyhovovaly tomu, o čem jsme již beztak přesvědčeni. A i když pravdivé nejsou, náš mozek nám ani navzdory důkazům nezabrání myslet si, že na tom všem něco je.
Využívají to třeba politici při manipulaci veřejným míněním. Vypustí do veřejného prostoru vědomou lež a účel je splněn – všichni víme, že dobrý příběh neradno kazit pravdou, zvláště když dnes každý má tu svoji. Thorsonová jako příklad používá Donalda Trumpa, který udává tón americkým prezidentským primárkám – jeho skandální (a nepravdivé) výroky víří médii dnes a denně a Trumpovy preference utěšeně rostou. Totéž lze ukázat třeba na ruské propagandě nebo vášnivých diskusích o uprchlících. Nedávno se v této souvislosti na českém internetu ujalo heslo „Není to pravda, ale mohla by být“, vyjadřuje časté myšlenkové pochody oklamaných, „ozvěnám víry“ podléhajících uživatelů, občanů a voličů.


Jak se tedy manipulaci bránit, když ani pravda nestačí? Lži podle Thorsonové nemá cenu vyvracet ani ironicky sdílet – tak či tak je pomáháte šířit dál, budujete zájem kolem něčeho, co si ho nezaslouží…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















