Osídlit, nebo neosídlit?

Není tak důležité, kdy k tomu dojde: zda za miliardu let, kdy bude Slunce zářit podstatně více než dnes, nebo ještě později. O tom, že se to stane, však není pochyb: Země se jednou změní ve vyprahlou nehostinnou planetu, na které vymřou veškeré vyšší rostliny i živočichové. Agonii umírajícího světa pak ukončí zhruba za sedm miliard let výbuch Slunce, při kterém se Země pravděpodobně celá vypaří. Obtížně obyvatelnou se však Země stane již mnohem dříve, dokonce i pokud ji nezničí sám člověk. Například podle současných výpočtů se za nějakých 250 milionů let všechny kontinenty spojí v jediný a ten pak budou sužovat sucha a vedra, která si dnes ani neumíme představit.

Viděno touto neveselou perspektivou se zdá, že právě nyní žijeme v zásadní době. V posledních zhruba patnácti až dvaceti letech se ukázalo, že planety nejsou podivnou anomálií naší sluneční soustavy, ale že jich je v kosmu nepřeberné množství – pravděpodobně obíhají kolem většiny hvězd. Některé z nich se alespoň co do velikosti blíží Zemi a je klidně možné, že část z nich je obyvatelná.

Od počátku evoluce se přitom pozemský život snaží šířit, kolonizovat stále nová území. Lze si představit, že klíčovým stadiem tohoto šíření může být útěk z umírající planety někam jinam. Pomocí dnes neznámých technologií se o něj může pokusit člověk nebo druh, který se z něj vyvine. Představa nové Noemovy archy, mířící s& …