Ta irská tíha
Williamu Trevorovi (1928) vyšel čtrnáctý a prozatím poslední román, za který byl již počtvrté nominován na prestižní Bookerovu cenu. Rozsahem nevelký svazek, který opět dokazuje, že autor patří jak k předním znalcům zeleného ostrova, tak k mistrům anglicky psané literatury. Zápletka Lásky a léta se točí – jak zdánlivě přímočarý název napovídá – okolo náhlého a nečekaného vzplanutí, nicméně v žádném případě nejde o romanci určenou k letnímu počtení u vody, čímž by se ještě zdůraznil děj a jeho náhlé zvraty. Hlavním tématem je tu nehybnost, stagnace. Příběh se odehrává v obyčejném irském městečku konce 50. let, kdy se společnost ještě nevymanila z církevního pojetí sexu a morálky a kdy Trevor coby syn putujícího bankovního úředníka dospíval. Navíc se sám zčásti promítá do postavy mladíka Floriana, který podobně jako před ním kupř. James Joyce musel svou vlast opustit, aby posléze našel spásu v literatuře.
Kromě bohéma Floriana, který prodává vše, co v Irsku má, jen aby se dostal pryč, tvoří členy klasického milostného trojúhelníku farmář Dillahan, který kdysi přišel o manželku a o dítě, a jeho druhá žena Ellie, nalezenec vychovaný jeptiškami. A právě na ni nejvíc doléhá tíha ustrnutí: ani ne tak v podobě rutinní práce v domácnosti, jako donekonečna se opakujících zdvořile povrchních konverzací se sousedy o rádoby třeskutých zprávách v lokálních novinách. Není tedy divu, že když se v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
