Sbohem, Moskvo, vítej, Brusele
Diktátor Lukašenko, uražený a ponížený porážkou v energetické válce s Putinem, kritizuje ruský imperialismus. Prý by rád spolupracoval s Evropskou unií. Jen kdyby nechala na pokoji režim jeho osobní moci v Bělorusku.
Diktátor Lukašenko, uražený a ponížený porážkou v energetické válce s Putinem, kritizuje ruský imperialismus. Prý by rád spolupracoval s Evropskou unií. Jen kdyby nechala na pokoji režim jeho osobní moci v Bělorusku.
Alexandr Milinkievič, lídr opozice, učinil nevídané: napsal dopis Alexandru Lukašenkovi, v němž ho vyzývá k dialogu a spolupráci ve prospěch vlasti – propustí-li ovšem politické vězně. Milinkievič diktátora dokonce zve na opoziční demonstraci 25. března, v režimem neuznávaný Den svobody a nezávislosti Běloruska. Prezident zatím neodpověděl.
Co se to děje? Tento krok opozici ulehčila ropná válka s Moskvou na přelomu roku. Po své porážce Lukašenko hekticky hledá jakékoliv spojence. V rozhovoru pro německá média se snaží Západ přesvědčit, že je připraven své mezinárodní vztahy diverzifikovat a obrátit svůj pohled do Evropy. Tento trik už Lukašenko použil mnohokrát. Má zapůsobit především na Moskvu, aby zabrzdila svůj ekonomický tlak. Jak to ale dnes vypadá, Putin ustoupit nehodlá.
Peníze nesmrdí
Diktátor Moskvu obviňuje ze snahy donutit ho k připojení Běloruska do Ruské federace. A na to prý nikdy nepřistoupí. Vede tudíž „intenzivní jednání“ s Ázerbájdžánem a dalšími ropnými státy s tím, že jim nabízí prodej akcií běloruské energetiky.
„Uvidíme, jak zareaguje Rusko. Jsem přesvědčen, že kdyby akcie ziskových…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
