Kniha o věcech
Asi bude třeba si to přiznat. Česko není Skandinávie. Nevyrábějí se tady samé krásné věci Naopak, spotřební předměty, které tady sjíždějí z výrobních linek, jsou často na samém pokraji vkusnosti a slušného řemesla.

Asi bude třeba si to přiznat. Česko není Skandinávie. Nevyrábějí se tady samé krásné věci Naopak, spotřební předměty, které tady sjíždějí z výrobních linek, jsou často na samém pokraji vkusnosti a slušného řemesla. Přesto právě vychází kniha, nad kterou je možné si na chvíli myslet, že to je jinak. Je to publikace Český design 01
o předmětech, jež u nás byly navrženy od roku 2000.


Na první pohled je jich dost, několik stovek položek. Je mezi nimi všechno od skleniček až po dětskou autosedačku. Jsou kvalitně vyfotografovány a poskládány do publikace, o které by se dalo říci, že je moderně upravena, mnohem spíš je ovšem „cool“. Čtenář, zvláště pokud má sklony k nekritickému nadšení, může začít nad jejími stránkami uvažovat o rehabilitaci české výroby, o nových kvalitách spotřebního zboží, možná dokonce o šikovných českých rukou. Tak daleko nepůjdeme, ale pokrok je už to, že některé věci zastoupené v knížce a navržené a vyrobené v Česku si lze kupodivu opravdu koupit a používat.
Tak třeba český výrobce Lucis opravdu vyrábí světla, ze kterých nevisí nic broušeného. Prstýnky z turnovské šperkařské dílny Belda Factory se netřpytí, až oči přecházejí. Hnědá dámská taška, se kterou teď chodí po ulici desítky žen, není navržena v nadnárodní centrále v mrakodrapu v Hongkongu, ale je to diplomová práce Magdaleny Jarešové, kterou prodává česká konfekční firma pietro filipi.
Kritičtější čtenář si samozřejmě všimne, že valná část věcí v nové knize nese označení prototyp, což znamená, že vznikly v lepším případě v jednom kusu, v horším jen v sádrovém odlitku. Že řada těch nadějných mladých návrhářů, jejichž medailonky jsou v knížce, mezitím pochopila, že o ně český průmysl nestojí, a raději šli dělat něco jiného. Že opravdu šťastných příběhů o úspěchu českého výrobku je velmi málo. Ale než čtenáři tohle všechno dojde, může mít nad novou knížkou aspoň na chvíli radost.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















