Juščenko se nepodřídil
Obrovská země Evropy, rozlohou větší než Francie a šestá v počtu obyvatel. Má hospodářský i lidský potenciál odpovídající její velikosti, ale sama ještě vězí v postsovětské strnulosti.
Obrovská země Evropy, rozlohou větší než Francie a šestá v počtu obyvatel. Má hospodářský i lidský potenciál odpovídající její velikosti, ale sama ještě vězí v postsovětské strnulosti. Takový dojem skýtá Ukrajina. Pro Evropskou unii je důležitá už proto, že přes ni teče většina ruské ropy a 80 % zemního plynu. A přece je její stabilita spíše snem než realitou.
Dva a půl roku po „oranžové revoluci“, rok po řádných všeobecných volbách, prezident Viktor Juščenko, ikona vítězných „oranžistů“, rozpouští parlament a na 27. květen vyhlašuje předčasné volby. Co se to děje?
Ukrajinskou společnost stále rozdělují zásadní otázky – s kým a kam. Se Západem, či s Ruskem? K euroatlantické parlamentní demokracii, či k moskevskému imperiálnímu autoritářství? Tato až chorobná dualita národního svědomí vedla již za časů prezidenta Leonida Kučmy k občanským střetům. Kam povede teď?
Od přeběhlíků k „převratu“
Na přelomu let 2004/05 tento názorový konflikt vyústil ve vítězství „oranžových“ a instalaci Juščenka do křesla hlavy státu. Demonstranti v Kyjevě se radují a s nimi celá Evropa. Jenže zdaleka nejde o definitivní vítězství dobra nad zlem, jak už to u revolucí bývá.
Již v září 2005 Juščenko odvolává z úřadu premiérky svoji též „oranžovou“ spolubojovnici Julii Tymošenkovou. A v březnu 2006 přichází studená sprcha v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
