Tour de Transylvania

„V jednom životě člověk nemá na víc témat čas – s pocitem, že mé filmy zůstávají nepochopeny, točím stále stejný film,“ tvrdí režisér Tony Gatlif. A skutečně: hrdiny jeho hudební road movie Transylvania, která do našich kin vstoupila minulý týden, jsou stejně jako v předchozích snímcích Gádžo dilo, Vengo či Exil vnitřní i skuteční exulanti, které potkáváme ve zlomovém okamžiku. V momentě, kdy nalézají sebe sama.

Asi to bude Rom

Tony Gatlif se narodil v roce 1948 v Alžíru, jeho rod vzešel ze španělských Gitanos žijících v Andalusii. Když mu bylo sedm, spadl prý podle rodinné historky do vroucího oleje, na kterém maminka smažila ryby. Prarodiče ho rychle odvedli do stáje a tam mu popálenou tvář potřeli kravským lejnem a oslími bobky: chlapec se uzdravil, aniž by mu po nehodě zůstaly nějaké následky. Přes toto rané setkání s tradičním romským léčitelstvím začal svůj původ vnímat teprve ve Francii, kde strávil převážnou část dospělého života. Na alžírské půdě věděl jen to, že jeho rodina se od zbytku společnosti nápadně liší.

V Evropě to bylo jiné. Viděl, jaké je zde na nejméně populární minoritě pácháno bezpráví a její neschopnost účinně se bránit. K většímu pochopení pro Romy přispěl už svým muzikálem Lačho drom (1992), kterým zaznamenal raketový nástup do světa filmu. Nelobbuje ale jen za Romy. Má totiž sympatie ke všem, kteří se tak jako oni octli bez…