Výstava týdne: Umění, které má hlínu za nehty – jak Matouš Lipus, Jan Kostohryz a Filip Nádvorník vtahují přírodu do galerie

Poslední dny to tak sice nevypadalo, ale jaro je tu. V pražské SPOT Gallery ho vítají projektem Jarní výstava, který dává pod kurátorským vedením Jiřího Ptáčka dohromady tři solitérní postavy současné výtvarné scény. Jan Kostohryz, Matouš Lipus a Filip Nádvorník do své tvorby natolik vtahují přírodu, až se u nich stírají hranice mezi výtvarničením a zahradničením. Už to je pro ně výjimečná pozice, kterou ještě zesilují jejich umělecké rukopisy, jež jsou tak svébytné, že se zásadně vymykají ze zdejší obvyklé produkce.

Matouš Lipus (39) na AVU působí jako odborný asistent v sochařském ateliéru Vojtěcha Míči a loni se na škole zasloužil o napájení místní zahrady uměle sváděnou dešťovou vodou. Na UMPRUM zase už skoro deset let pečuje o permakulturní zahradu okolo externího ateliéru na Ořechovce přezdívaného Kafkárna. Zatímco jeho ekologické intervence jsou vesměs dočasného charakteru, umělecká díla naopak vytváří na předlouhé časy, neboť je odlévá do betonu. Ať už se jedná o zahradní konev, pracovní boty, kanystr, bednu na ovoce, proutěný košík nebo uříznutou větev stromu, jde o zdánlivě banální předměty, které přenesení do jiného materiálu posunuje do prazvláštní dimenze, kde platí jiná pravidla. Je to svět, kde může na starých sáňkách balancovat lidská postava měnící se od chodidel směrem vzhůru ve strom s rozpraskanou kůrou. A kde může také socha najednou nečekaně vyklíčit, protože řadu z nich Lipus naplnil hlínou a zasadil do nich sazenice.

Také Jan Kostohryz (32) pracuje na AVU, s Robertem Šalandou vede ateliér Malba 1. Puntičkářsky přesný malíř je známý tím, že obrazů nedělá moc, a tohle je příležitost vidět hned dva nové. Obě velkoformátová plátna věnoval kůrovcům. Na jednom oleji vidíme spoušť, kterou po sobě brouci zanechali na dříve zalesněném kopci, po kterém kráčejí dva houbaři. Na druhém odpočívají dva mladíci vedle metrovek dřeva nařezaných lesníky, kteří se horskou kalamitu pokusili komodifikovat. V centru Kostohryzovy pozornosti zůstává, co je pro něj typické: drobné interakce lidí s jejich okolím, v případě mladíků se svačinkovým jablkem, respektive motýlem vznášejícím se druhému nad prstem.