Film týdne: E.T. pro 21. století – hlavní misí sci-fi Spasitel je zvednout lidstvu náladu

Být cynický je dnes snazší než být optimista. Tvůrci sci-fi velkofilmu Spasitel se do nálady současného světa ani nemohli trefit lépe. Stejnojmenný bestseller Andyho Weira pojali jako E.T. – Mimozemšťana pro 21. století.  Jako pozitivními emocemi prostoupenou terapii. Jako filmový ekvivalent vřelého objetí, jehož posláním je zvednout lidstvu náladu.

Země čelí fatální krizi. Pokud lidé nenajdou řešení, je s planetou zhruba za třicet let konec. Tajemné mikroorganismy totiž vysávají energii ze Slunce, které vyhasíná. Nepravděpodobným zachráncem se stává samotářský učitel přírodopisu a molekulární biolog vyloučený kvůli svým nekonvenčním teoriím vědeckou komunitou z jejích řad. Jednoho dne se probere z kómatu na vesmírné lodi. Neví, jak se tam dostal ani co tam dělá. Postupně se mu začnou vracet vzpomínky.

Andy Weir píše optimistické příběhy o přežití. Solitérní hrdinové se v nich ocitají v obtížných situacích, v nepředstavitelných podmínkách, kdy překážky překonávají díky své vynalézavosti a schopnostem, a směřují tak ke šťastným koncům. Jako třeba astronaut, který uvízne na Marsu v románu Marťan, jemuž dal stejnojmennou filmovou podobu Ridley Scott. „Vesmír nespolupracuje, všechno se pokazí, můžete to přijmout, nebo se dát do práce,“ říká v závěru jeho hrdina: „Vyřešíte jeden problém, druhý, a když jich vyřešíte dost, dostanete se domů.“

Víceméně na stejném principu funguje i Spasitel. S tím rozdílem, že jeho protagonista není na řešení problémů sám. Uprostřed nespolupracujícího vesmíru najde někoho, kdo spolupracovat chce. Spasitel tak není jen o záchraně lidstva. Stejnou měrou je o záchraně jednoho bytostně osamělého muže, který potká spřízněnou duši na tom nejméně pravděpodobném místě a v nečekané formě velkého šutru s pavoučíma nohama.