Láska v nejistých časech

„Nebudu žít někde, kde mě nechtějí. Moc vám děkuji, odcházím do Švédska.“ Za stolkem v baru na hlavním nádraží v Kodani sedí rozlícená mladá dáma. Před dvěma lety se zamilovala do egyptského kuchaře. Když se za něj v Káhiře vdala, zjistila, že jim úřady neumožní společný život v jejím rodném Dánsku. Nové přistěhovalecké zákony proměnily dánským smíšeným párům manželství v noční můru. Několik stovek jich vyřešilo své problémy emigrací k liberálnějším sousedům. Šestadvacetileté Christině odjíždí za pět minut vlak do pouhých dvacet kilometrů vzdáleného švédského Malmö.

Černoch na bulváru

Pět milionů Dánů si užívá spořádaného života, ve kterém je vše naplánováno na roky dopředu. „Dánové si hyggují,“ popisuje životní styl svého druhého domova Daniela Hubartová, Češka, která do Dánska emigrovala v roce 1971. „To sloveso nejde přeložit do češtiny, znamená to něco jako v klidu si vychutnávat život bez zbytečných komplikací.“ Paní Hubartová se do Dánska vdala. „Dánsko bylo v té době emigrantský ráj na zemi. Dostala jsem zdarma paní na hlídání, pak půjčku na studia a všude jsem se setkávala s neuvěřitelně vstřícnými lidmi,“ vzpomíná na své začátky.

Tehdy byli cizinci v Dánsku vítanou pracovní silou. „Byli to Turci a Pákistánci a bylo jich málo. Drželi se stranou a předpokládalo se, že si tady odpracují pár let a odejdou domů,…