Návrat ztraceného syna

V polovině března byly v Moskvě během jediného dne zahájeny hned dvě výstavy Viktora Pivovarova, ruského výtvarníka, který již více než třicet let žije a pracuje v Praze. První z nich představuje rozsáhlý retrospektivní průřez autorovým dílem z let 1970–2003 a byla otevřena v Treťjakovské galerii s veškerou pompou. Zahájení druhé, menší výstavy, na které Pivovarov představil svůj poslední obrazový cyklus nazvaný Temné pokoje, proběhlo o pár hodin později v galerii XL a mělo spíše privátní atmosféru. Vedle Pivovarovových příznivců a známých tam cestu zasněženou Moskvou vážila také řada výtvarníků jeho generace a bylo cítit, že všichni s upřímnou radostí vítají návrat ztraceného syna.

Buldozernaja vystavka

Sám Pivovarov nejlépe vystihl význam reprezentativní výstavy, když v zahajovací řeči přiznal, že si po celých dlouhých třicet let ani nedovedl představit, že by se něco podobného mohlo uskutečnit. Abychom pochopili váhu jeho slov, musíme připomenout, že když Pivovarov v roce 1982 zamířil do Prahy, znali jej v Moskvě především jako originálního ilustrátora dětských knih – doslova všichni si tu pamatují jeho ilustrace k Andersenovým pohádkám. Zato jeho volnou konceptuální tvorbu, které se věnoval od roku 1970, si tehdy mohli prohlédnout jen nejbližší přátelé z prostředí moskevské neoficiální kultury. Ostatně i sám pojem „moskevský konceptualismus“ vznikl…