Tenkrát na východě

Před deseti lety jich byly plné noviny. 128 občanů malé pohraniční osady U Sabotů se stalo doslova symbolem dělení federace. Touha poloviny místních patřit na Slovensko se nakonec vyplnila výměnou za české vlastence ve vzdálené Sidonii. Pak obě vesnice sešly s očí a otázku, jak se jim vlastně ve vyvolené zemi žije, připomnělo až nedávné 10. výročí konce Československa.

Už nejsme v pubertě

Hádky o to, ve kterém státě budou doma, rozdělily počátkem 90. let obyvatele osady U Sabotů na dva nesmiřitelné tábory. Vesnička na moravsko-slovenském pomezí sice při vytyčování hranic spadla na českou stranu, ale zhruba polovina místních se s tím odmítala smířit. Dvaašedesát jich podepsalo petici, že chtějí patřit na Slovensko. Ti, kdo odmítali podepsat, si vysloužili nadávky do „čehůnů“ a pobídku, ať si jdou do Čech, když se jim tam tak líbí. Rok po rozpadu federace se slovenským entuziastům podařilo prosadit své přání a osada šla pod vládu Bratislavy. Dnes vedle sebe místní žijí už bez šarvátek. I v hospodě už toto téma dávno opustili.

To ale není jediná změna, která je v někdejší bouřlivácké vsi dnes patrná. Jen pár metrů za celnicí jsou vidět další novinky. Místo nápisu U Sabotů vítá návštěvníky cedule s nápisem Vrbovce – místní část Šance. Obec se před dvěma lety vrátila k původnímu názvu Na šancích, který místo neslo ještě předtím, než na něm Sabotovi vybudovali…