Když Vltava je vlídně lhostejná

Prohlížet si v těchto dnech knihu fotografa Jana Reicha Vltava a Praha může vyhlížet jako akt na samém pokraji duševní normality. V té publikaci je nábřeží hlavního města vylidněné a ztichlé, vyhlíží jako scenerie, v níž se nic neděje již celá desetiletí. Stromy jsou holé, na podzimních či zimních chodnících nanejvýš jemné louže či poprašek sněhu. Řeka stoicky plyne. Klid. Melancholie. Ano: tak tomu bylo, a tak tomu zase bude. Těmito vzpomínkami a touto nadějí nezbývá než se živit - není jiné možnosti, i když přítomnost je příšerná. Milan Kundera, který napsal předmluvu k nové Reichově knize, svůj stručný text končí: „Řeka teče, člověk se na ni dívá a chápe, že v tomto světě není nic, co by vážilo, že on sám nic neváží a že v tom je jediná jeho útěcha.“ To platí jak v časech, kdy řeka nepřetržité plynutí dává člověku „najevo vlídnou lhostejností“ (Kundera), tak i v době, kdy mu to dává najevo silou a mocí vpravdě nadlidskou.
Pražský chodec
Jan Reich (1942) vydal v roce 1993 knihu Praha, která se pozvolna stala jednou z nejúspěšnějších pragensií 90. let, ačkoli šla - anebo možná právě proto, že taková byla - proti aktuálnímu trendu obrazově „vykřičených“ turistických publikací, které nemají jinou ambici, než ukázat milionkrát ukázané a prodat se jako ten nejpromrskanější suvenýr. Svazek černobílých záběrů, které vznikaly více než deset let, graficky čistě upravený Alešem Krejčou a otevřený textem Bohumila Hrabala Něžná apokalypsa Reichových…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.



















