Brána do velkého světa

Letošní ročník Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech zřejmě podle očekávání potvrdí výlučné postavení přehlídky v českém kulturním dění i její slušnou pozici mezi světovými filmovými svátky. Karlovy Vary patří k festivalům, které dovedou přitáhnout diváky a být užitečné i filmovým profesionálům (a neslouží tedy hlavně jako placená dovolená pozvaných hostů). Zakládají si na pečlivém výběru filmů, pokoušejí se o vlastní „objevy“. Vary dovedně využily svého byvšího exkluzivního postavení mostu mezi Západem a Východem a během deseti porevolučních let našly novou identitu spočívající v kombinaci diváckého svátku a rendez-vous filmových profesionálů. Nebylo to ale jednoduché. V polovině devadesátých let festival kritici odepisovali coby „klubovou záležitost“ nebo ho s uštěpačným odkazem na minulost titulovali jako „festival strany a vlády“. Mezinárodní filmové časopisy mu věnovaly minimum pozornosti. Krize Karlovarského festivalu jak v ohledu mezinárodním (málo vážnosti u filmových profesionálů), tak i domácím (málo diváků) vyvrcholila v roce 1994 v projektu „kočujícího festivalu“, který měl být v roce 1995 zahájen ve Varech a v polovině akce nastálo přesunut do Prahy. Zajímavě paradoxní je, že právě v polovině devadesátých let se organizátoři MFF Karlovy Vary chlubili tím, že jejich festival patří „mezi šest nejvýznamnějších festivalů světa“, což bylo tehdy jen zbožné přání. Nyní, když se stal skutečně nejdůležitějším festivalem zemí východní Evropy a…