Evropské limity odvahy

První hodiny a dny po událostech z 11. září evropští spojenci USA jako jeden muž vyjadřovali solidaritu Američanům: jsou prý připraveni stát po jejich boku na bitevním poli. Postupně, jak začal usedat prach nad Manhattanem, získaly komentáře evropských politiků jemné odstíny. Nikdo z nich sice nezpochybnil oprávněnost chystané odvety a asi ji ani nezpochybní, bezvýhradná podpora Spojených států už ale narazila na svoje limity. Vlastně, nijak nečekaně.

Opatrnost, opatrnost, opatrnost

Nejpevnější proamerický postoj zaujala už tradičně Británie. Tony Blair bezezbytku přesvědčil George W. Bushe, že Britové jsou hlavním spojencem USA v Evropě. Jako první evropský státník po teroristických útocích nicméně do Washingtonu dorazil Jacques Chirac. Kromě vyjádření soustrasti Francie s sebou přivezl vysvětlení evropského pohledu na věc. Nechme nyní stranou tradiční politiku Francie, která velí nebýt ve stínu USA, ale pokud možno se co nejvíce zviditelnit (slovy francouzského premiéra Lionela Jospina, „lidská a politická solidarita nás nezbavuje suverenity a svobody udělat si vlastní názor“). Chirac přesvědčoval Bushe, že je důležité, aby Američané nepodnikli vojenskou akci sami. Ta pak musí být přiměřená a zacílená na skutečné podezřelé. Evropané se totiž obávají, že by masivní americká odveta mohla vést k humanitární katastrofě a novým teroristickým útokům, jejichž terčem by se mohla stát bližší, evropská města. Jak Chirac, tak Schröder či belgický premiér…