Žena v čele Indonésie

Je v tom slušná dávka ironie. Po parlamentních volbách před dvěma lety pomohli indonéští politici muslimského *ražení do prezidentského křesla učenci křehkého zdraví Aburrahmanovi Wahídovi. Strana, s níž se tento muž spojil, tehdy skončila až čtvrtá a obsadila 11 procent poslaneckých míst. Vítězná strana Megawati Sukarnoputriové, dcery prvního indonéského prezidenta Sukarna, jich získala třikrát více. Ovšem vůdci menších muslimských uskupení - Hamza Haz, od minulého týdne indonéský viceprezident, a Amien Rais, dnešní předseda Národního shromáždění - tehdy prohlásili, že v čele islámské země (k islámu se hlásí devadesát procent Indonésanů) nemůže stát žena. Proto utvořili koalici s Wahídem a na Megawati zbyla funkce viceprezidentky.Minulý týden pomohli Rais a Haz této ženě do prezidentského křesla. Proč změnili během dvou let tak radikálně názory? Že by si Rais řekl, že si jako bývalý univerzitní profesor nemůže dovolit předsudky? Anebo že by Haz, manžel dvou žen a otec dvanácti dětí, došel k náhlému poznání, že dáma ve vedoucí pozici má něco do sebe? Základní otázkou však zůstává, proč to s Wahídem, tajnůstkářským a neústupným mužem, nebylo do té míry k vydržení, že musel odejít.

Prohry a úspěchy

Jedenašedesátiletého Wahída sesadil minulé pondělí indonéský parlament. Odvolal jej poté, co se pokusil vyhlásit výjimečný stav - armáda a policie mu odepřely poslušnost - a rozpustit parlament. To byla chyba a Wahíd ji uznal: v televizním rozhovoru…