Zahrada bloudění
Terezu Brdečkovou není snad nutno čtenářům tohoto listu zvlášť představovat. Patří k autorům, kteří umějí psát s citlivostí i s pregnantní výstižností, se znalostí věci a řemesla. Její původní umělecká tvorba oproti tomu budí dojem, jako by měla za úkol dohánět a kompenzovat právě to, co by při psaní „neuměleckém“ vadilo, a popírat i to, co je na „nižším“ psaní dobré. Není nijak výjimečné, že suverénní beletrista má potíže napsat koncizní článek do novin, o opačném gardu netřeba ani mluvit. Ne že by to byl úplně případ Terezy Brdečkové a jejího románu Šahrazád a král, i když…
Otevřený systém
I když… To nejbanálnější recenzentské konstatování z četby musí začít právě tím, že souboj s tvarem a o tvar je i na poměrně malé ploše veden tak urputně a s takovou námahou, že nejvíc vypravěčské energie odebere skládání, sestavování a štrikování jednotlivých částí. Je to paradoxní a zbytečné, protože základní linie, která s jasností a jednoduchostí převládne v druhé části knihy, je průzračně jednoduchá, a díky tomu i působivá. Je jí elegický příběh jedné dlouhé, řekněme osudové, lásky výstřední dvojice, monstrózního filozofa Cyrila a jeho senzitivní mladé milenky a matky jeho dítěte Sylvy. Cesta k tomuto přirozenému kořeni románu však vede přes nedokončený oblouk alegorie a přes nesrostlé švy disparátních příběhů, takže celek působí jako koláž, vystřižená jednou z anatomického atlasu, podruhé z jízdního řádu, potřetí z dětské omalovánky. Konkrétně jde…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
