Dobře utajená minulost

Stačilo, aby televize odvysílala sestřih deset let starých šotů z předlistopadových demonstrací, a náhodná divácká svědectví hned odhalila dva kostlivce v české skříni. Jako arogantní obránce diktatury se na obrazovce producíroval jeden současný státní zástupce a ve veliteli mlátícího komanda byl zase rozpoznán policajt aspirující v současné době na post šéfa speciální policejní jednotky. Policista po odhalení ze služby odešel, právník zůstal, a to bylo všechno. Nad objevem se brzy zavřela voda. Kdo čekal, že justice či policie nechá po tomto zážitku prozkoumat televizní vzpomínky podrobněji, byl brzy vyveden z omylu. Kdo ví, na co by se při zbytečném šťourání přišlo, vzkázaly mu policejní i justiční špičky.

Hlavně pozor na rozvědčíky

Lapálie s reprízou natočené represe otevřely naplno problém dostupnosti předlistopadových archivů a poučení z nich. S novou naléhavostí vyvstala otázka: co jsme se vlastně za deset let svobody dozvěděli o informacích skrytých v trezorech minulého režimu? Odpověď zní, že prakticky nic. Archivy StB jsou jen pootevřeny, skoro všechny dokumenty totalitní KSČ stále zdobí nálepka „přísně tajné“ a například seznamy milicionářů se zatím nepodařilo nalézt vůbec. Víme jen velmi málo o mechanismu komunistické moci, o naší podřízenosti Moskvě, o tom, jak normalizátoři řídili naše životy a jak jim řada spoluobčanů pilně pomáhala. Žádný politik se za posledních pět let nepokusil prosadit zákon, který by archivy zpřístupnil…